me ano, ale to by nesmeli umrit v dobe, kdy se umirat jeste nema, brachovi bylo v te dobe osm let, s jejich smrti jsme se on, ani ja nikdy nevyrovnali ( ale to neni ta tragedie, o ktere jsem psala)
Nechci se ryt v tvém životě,mám jak na dlani život mé mámy. Umřela jí maminka,když jí bylo 6 let. A starala se o dvě mladší sestřičky, protože tatínek pracoval. Prala, vařila a ty dvě děti... nebyla zralá. A její první dítě onemocnělo, dostalo zánět mozkových plen a bylo postižené těžce... zemřel chlapeček když mu bylo 16 a mě 14 let. Teprve teď máma dozrává (dospívá) do věku když je schopna se s tím postupně vyrovnávat. Byla to černá díra, noční můra a já měla měla pocit že jsem za maminku zodpovědná. No a teď to tak opravdu je :-) ale to je dlouhý příběh. Většina si táhne nějaké závaží.
tvuj bratr umrel nekdy pred cca 40 lety, je to smutne, urcite, ale maminka mela hodne casu se s jeho nemoci i smrti vyrovnat
měla,spíše to potlačila. u nás se problémy zametly pod koberec a nemluvilo se o tom..
to, co zazila tvoje maminka byly dve tragedie, problem je treba ta fetujici dcera v usa