To, že se privatizovalo pomalu s ohledme na to, aby moc lidí neskončilo na
ulici. Klausův bankovní socialismus, kdy Klaus tak trochu nutil tehdy státní
banky poskytovat úvěry i firmám, kde by to kapitalismus v ryzí podobě
vůbec nedovolil - a to právě jen s cílem, aby na ulici neskončilo moc lidí
najednou.
Jinak znova opakuji, že řeči se vedou a voda teče. Náš způsob
privatizace, který zrealizovalo plno dalších transformujících se zemí, byl
nějaký, ale v dané chvíli prostý možnosti filosofování a nejlepší z
nabízeného. Řeči o právním rámci jsou z 98 % liché - privatizace jako
taková právní rámec měla, odhadci, pokud prvedli falešný odhad, byli
trestně stíhatelní a stíhaní, jediné, co mělo mezery, bylo právní
ošetření nově vznikající h investičních fondů na straně oddělení
pravomocí majitelů těch fondů k nakládání a zodpovědnosti se
svěřenými penězi/kuponovými knížkami. Na druhou stranu ale to, že někdo
dal svoji KP takovému fondu UŽ BYLO JEN JEHO VLASTNÍ ROZHODNUTÍ a věděl,
že podstupuje určité zvýšené riziko jako ti, kdo dávali peníze do
kampeliček s vidinou slibovaných dvouciferných zisků.
Každopádně platí, co jsme již psal : česká ekonomika byla v 1989 po té
slovinské druhá nejlepší z postkomunistických zemí a na 2. místě
zůstala až někdy k roku 2000, kdy dokonce PŘEDBĚHLA tu slovinskou. Tedy
posuzováno realitou jsme neudělali nic špatně, ale naopak dobře, a můžeme
se bavit, jestli to tak bylo, ta realita, proto, že ostatní to udělali
ještě hůř nebo jestli jsme ti my mohli udělat ještě lépe, ale je to to
samé jako s tím volebním zákonem : stejně jako jeho změna, tak naše
transformační cesta, NEZMĚNILA STARTOVACÍ STATUS QUO.