,
Operace Spojenecká síla (Operation Allied Force) měla za cíl zastavení násilí a represí proti kosovským Albáncům, umožnění dodávek humanitární pomoci a vyřešení statusu Kosova na základě dohod z Rambouillet a zastavit opakované porušování příměří ze strany Srbska a napadání mezinárodních mírových sil NATO IFOR a SFOR.[4]
(...)
Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku možného veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Někteří autoři proto považují tuto intervenci za nelegální.[8] Rusko - tehdejší spojenec Slobodana Miloševiče - se snažila prosadit rezoluci prohlašující tuto akci za nezákonnou. Podpořili ji však jen tři státy z RB OSN.[9] Jak jiní autoři poukazují, tato přímá podpora Ruska - kdy Rusko má v RB OSN právo veta - byla důvodem, proč NATO neřešilo situaci v Kosovu za pomoci RB OSN, neboť tato snaha by byla zjevně neúčinná. RB OSN v situaci, kdy pachatel válečných zločinů má podporu jednoho stálého člena RB OSN, je RB paralyzována a tedy zjevně neúčinná, proto tito autoři pokládají v takové situaci za legální zásah i bez mandátu OSN.[10] "
Mimochodem, obdobná situace byla i kolem války v Irku, kde pro změnu Francie (jako jediná) předem deklarovala své veto proti vstupu vojsk do Iráku (proč jsme se dozvěděli následně, francouzští vysocí politici se Saddámem čile porušovali ropné emnargo a obchodovali s iráckou ropou i do vlastní kapsičky).
Je otázkou, jestli takhle koncipované rozhodování s možností jednoho člena vše shodit na zem (mimochoem, i problém NATO, kde s případnou účastí v nějaké válce musí myslím také souhlasit jednohlasně všichni) je životaschopné - i proto tehdy zesílili hlasy o zbytečnosti OSN, které se tak stává oravdu jen žvanírnou.
1
