Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Pithart neměl na mysli rozpad SSSR,který Gorbačov přijal jako oprávněnou danost,ale o rabování za Jelcinovské éry a následné obšancování jejich hranic voj.základnami NATO. Z ruského hlediska je naprosto logické,že to vnímají jako boudu,zahnání do kouta- ponížení.No a ten nešťastný puč na Ukrajině byl poslední kapkou.Západ viním z nerozumu.

Údajné rabování si provedli sami, údajné občancování bylo na žádosti těch zemí, které se cítily oprávněně ohroženy Ruskem (jak se i ukazuje od 2014). Vnímat něco jako boudu nebo zahnání do kouta věru není ponížení, už vůbec ne, pokud předtím zahnalo do kouta Rusko Ukrajinu.
Tak jako tak, že někdo může něco vnímat jako ponížení, nebo ohrožení - o tom se nidko nepře. Otázkou zůstává, jestli je alespoň trochu objektivně normální uvedené uvedeným způosbem vnímat, to za prvé, a jestli je normální na to reagovat ukradením kusu sousední, nevinné země, vyvolání a udržování občanské války na jejím území a následně vraždění tamějších lidí armádou.
Já se opět zopakuji : mně nevadí ruské pocity, mně vadí ruské činy, omlouvané těmi pocity.

Rozpad Česko-Slovenska bralo hodně českých občanů jako ponížení. Rozpad Česko-Slovenska v roce 1993 se stal milníkem po Listopadu 89. Značná část veřejnosti ztratila důvěru pro demokracii a politický liberalismus. Rozpad státu , který pamětníkům hodně připomínal události z roku 1939, připravil demokratické a proreformní politiky o politickou podporu. Způsobil odchod Klause a ODS od politické moci a stal se zdrojem popularity Zemana v devadesátých letech. S jeho prohlášeními o "spálené zemi" a vydávání legitimací CSSD z kůže členů ODS.
Česko-Slovensko, Jugoslávie a SSSR byly v některém ohledu dost podobné státy. Byly to vícenárodní federace, přičemž většinový národ byl vnímán jako státotvroný a ty menší byly součástí státu jen proto aby ten větší národ více posílily. Tento model nevyhovoval menším národům ve federaci a protože byli ve slabším postavení stěží byli schopni ovládnout stát. A tak koketovali s nepřáteli toho většinového národa ve snaze federální stát rozložit. Což se v závislosti na mocenských poměrech v Evropě někdy i dařilo.

Já jsem rozpad federace vnímal, jako by to v byl rozvod s manželkou, která by začala být velmi otravná a vymýšlela naprosté hovadiny a nebyli by jsme vůbec na společné vlně. Proběhlo vyrovnání a obě strany si oddechli :)

Faktem je,že to puzení měli Slováci a my nějaký čas jen směšně ustupovali pomlčkám ap

Češi měli iluze nejen o Slovácích, ale taky o sobě. A především o své minulosti.
Existence Česko-Slovenska byla totiž jedním z produktů železné opony, bipolárního světa. S jeho zánikem se ztratila i společenská podpora pro Česko-Slovensko. Zjistilo se, že o tento stát stáli hlavně Češi. A to nestačilo.

Kde byla Železná opona v Masarykově éře!
https://ekonom.cz/c1-64796390-rakousko-uhersko-nemelo-budoucnost-prezivalo-z-ceskych-dani-upozornuje-historik-proks

Průmyslově nejvyspělejší částí českých zemí před rokem 1918 byly Sudety. Každý druhý dělník v Česko-Slovensku mluvil německy.

Ano, pokud si matně vzpomínám, Sudety zajišťovaly asi 69 % českého HDP

Řekl bych, že o něj v počátcích nestál nikdo. ČSR vznikla v bouřlivé době, tento státní útvar vznikl tužkou na mapě někde v USA, Francii, či jinde v zahraničí a myslím si, že takový stát nikdo předem neplánoval a tedy a ni chtít nemohl. Samozřejmě byl po první válce nadšeně přijat, Čechy v Čechách zejména, vždyť jeho vznik znamenal rozbití v té době ne zrovna populární monarchie. Kdybych žil v té době, určitě bych také jásal.
Naparování se ve smyslu, kterak špatné Rakousko žilo z lepších Čechů je k smíchu. Kam za sto let došlo Rakousko bez Čechů a kam Češi bez Rakouska, je asi nejlepším důkazem.

To není možná brát jako důkaz,protože jsme žili na druhé straně Železné opony.V centrálně plánovaném netržním systému a v izolaci naší ekonomiky od vyspělých zemí v podmínkách rozděleného světa.
Přesto všechno jsme v r.89 do ekonomické transformace vstupovali jako středně vyspělá průmyslová země,jejíž ekonomická výkonnost dosahovala zhruba 67 % úrovně Rakouska a 49 % úrovně USA.

Architektura Střední Evropy byla výsledkem "francouzského míru". Wilsonovi se sice podařilo rozbít Rakousko-Uhersko, avšak konečné slovo o poválečném uspořádání v Evropě měla Francie.
Francouzskou hegemonii ve světě a v Evropě mohly narušit Německo s Ruskem. Hrozba aliance obou poražených velmocí děsila francouzské politiky. Řešením byl sanitní kordon. Pás států, poplatných Francii a oddělujících Německo od Ruska.
Nelze se divit, že Hitler při pohledu na mapu Střední Evropy mohl vyletět z kůže. Podobně jako dnes ( či ještě včera) Putin při pohledu na mapu východní Evropy.

Už jsem to zde psal... ČSR vznikla díky tomu, že o to skutečně skupina politiků kolem TGM usilovala, ale snaha to byla v celku beznadějná. A to do okamžiku, kdy byl odhalen vyjednávač mezi Rakousko-Uherskem a Německem o možnosti příštího spojení v jeden stát. Tím by vznikla velice významná evropská mocnost. (Hitler to pak realizoval). Francie proto využila snah Čechů a řešila to vytvořením oddělení německo-pruského prostoru od Rakousko-Uherska. Návrh hranic vypracoval český poručík sloužící na gen. štábu rakouské armády. Mocnosti pak tuto hranici rychle potvrdily, naopak ještě doporučili připojit následně i Zakarpatskou Ukrajinu. Takže ČSR vznikla díky náhodě.
Co do vyspělosti - ekonomická výkonnost a životní úroveň obyvatelstva byla ještě v roce 1967 přibližně na stejné úrovni. Rakousko získalo neutralitu, tudíž mělo velmi nízké náklady na zbrojení - cca 1,5 -2% HDP. (1/3-1/4 výdajů ostatních evropských států v NATO). Československo zbrojilo jako zběsilé, naše zbrojní výdaje byly kolem 8% HDP. Rakousko tedy mělo ročně na infrastrukturu a jiné výdaje ročně o cca 6% z HDP více. Především to ho posunulo do první pětky ve světě. Takže srovnávat Rakousko s námi lze, ale je třeba brát v úvahu, že za ním zůstaly i západoevropské státy.

Průmysl v českých zemích byl evropským průměrem. Sofistikované obory jako optika, elektrotechnika a chemie v něm dost chyběly.
Problémem byl přívěšek v podobě Slovenska a Podkarpatské Ukrajiny, který celý stát táhnul kamsi na (agrární) Balkán.

Nejlepší éru průmysl zažil za Rakousko-Uherska. To sice hraničilo s nepřátelským Pruskem, nicméně na konci 19.století byly vztahy celkem korektní a hranice dost prostupné. Těžký průmysl v Ostravě se rozvíjel v návaznosti na průmysl v Horním Slezsku. A vídenské banky hrály klíčovou úlohu při jeho financování. To vše po roce 1918 chybělo.