Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Pamatuju na televizní reportáž z Motorpalu Jihlava asi tak 1988, jak tam procházel Jakeš a dělníci se ho ptali Ty soudruhu generální, jaktože po čtyřiceti letech budování socialismu pracujeme na čtyřicet let starých strojích?

co je starý, to je dobrý, osvědčený

Tykali si tehdy jen komunisté, nebo všichni? Na vojně, ve škole, nebo v restauraci to neplatilo.

všeobecně se říkalo soudruhu, na vojně jako mladej jsem dělal bufet i pro kapitána, velitele baterie

Ale mohl jsi říct Ty, soudruhu generální tajemníku, nazdar, ale už ne Ty, soudruhu majore, jak to vidíš? 😄

Tak asi jsi těžko nějakýmu vysokýmu komančovi tykal,tak jak by jsi netykal dneska nějakýmu vysokýmu papalášovi tohodle režimu. Dřív se obyčejný lid museli uklánět ze slovy "zdravíme,souruhu předsedo,dneska je to "zdravíme pane manager". Je to stejný skoro. Jen se vyměnili slova a ta míra servility je možná ještě větší než za minulýho režimu.

Honza Vichr má pravdu, že dělníci Jakešovi tykali. Zajímalo by mě, jestli to mohli být jen členové strany, nebo všichni.

To bylo jako dneska. Jakešovi jen tak nikdo netykal. Tam přijel předvoj a všechno byloi zaúkolovaný a před kamerema mu pár předem vybranejch jako tykalo. Bylo to celý maškaráda připravená. Jako dneska. Je to to samý. Z pár rozdílama. Oproti tenkrát dneska chtějí ti nahoře za co nejmín odpovědnost ty největší peníze. V některých věcech je to horší než za komančů. A to je špatně a to je potřeba změnit.

To není o tykání ale o blbost a politické servilitě dnešních politiků. Projevuje se to zhoršováním životní úrovně většiny Čechů.

Ty fakt nikdy nepřekvapíš.

A v čem je to lepší?

Nebo Pane vrchní, dones mi ŕízek a pivo. Možná ve čtvrté cenové, nebo v nádražní restauraci v Pouzdřanech ano.

V té reportáži doprovázel Jakeše svalnatý dělník v umazaném tílku, šéf místní organizace KSČ a oslovoval ho tak, soudruhu generální. Asi to mělo být do kamery jaksi lidové, jsme přece všichni soudruzi, ne?

Systém tykání/vykání byl poněkud zvláštní a také se v různých obdobích budování komunismu měnil.
Na vojně a ve škole to bylo jasné, tam musel níže postavený výše postavenému vždy vykat. (rovnost opravdu nikdy nikde nebyla) "Soudruhu majore, dovolte mi odejít". "Soudružko učitelko, blahopřeji Vám k MDŽ".
Naopak to bylo čistě na volbě vyššího. Někteří nevycválaní komouši tykali zásadně všem a vůbec jim nevadilo, že se to prostě nesluší, aby třeba třicetiletý lempl s rudou knížkou v kapse ve fabrice tykal šedesátiletému fachmanovi a odborníkovi. Komouši tím dávali najevo svoji nadřazenost.

A naopak oni vyžadovali dost často vykání. Asi takhle : "tak co,děláš podle plánu ? Ano,ano,soudruhu předsedo,dělám podle plánu" Takhle to nějak probíhalo. Dneska si vykají obě strany,ale ta míra servility od těch dole a ta míra arogance od těch nahoře je tam možná ještě větší. Jen soudruhy tajemníky nahradili manageři a dost často je to jen 33 letej blbeček z nalakovanejma polobotkama kterej ten flek dostal přes známýho.

A ještě jeden a to dost postatný rozdíl. Za komunistů vedoucí pracovníci měli hmotnou odpovědnost. Dneska nikdo za nic nezodpovídá,ma­ximálně se to požaduje od těch na nejnižší úrovni. Čím vyšší postavení,tím menší odpovědnost,ale větší peníze. Systém je postavenej na hlavu.

Jenomže v praxi platil zákon padajícího hovna.

Neměli, a mnohem víc a větší průsery tehdy soudruzi zakamuflovali, co by dneska už nešlo

Přesně tak. Když chytli údržbáře, že ukradl vrták za pět korun, tak ho musel zaplatit a dostal důtku. Když komunistický ředitel svojí neschopností promrhal milion, nebo si nechal postavit za fabrické peníze chatu, nic se mu nestalo a ještě byl povýšen na ředitele generálního. Hmotnou zodpovědnost měli vedoucí v obchodech, ženské u přepážek na poště, nebo ve spořitelně, ale ne kalení komanči na nejvyšších vedoucích manažerských postech. Nevím o žádném řediteli, náměstkovi atd, že by někdy něco musel zaplatit při způseobení škody v podniku. A že toho ti rudí a stranou dosazení tupci zprasili dost, to je bez debat.

Tehdy se říkalo, že správný komunista je jako řetěz. Oba jsou kovaní a v práci se nepřetrhnou...

Jo, to sedí. Taky milovali žít na řetězu a hlavně svazovat jiné.

Mám doma vynikající knihu etikety ze 70tých let od Vlado Buriana, ředitele hotelu International, kterou jsem dostal od rodičů a mám jí dodnes v knihovně. Špaček je proti tomu čtení pro neandrtálce. 😉 Žádný Soudruhu generální tajemníku, jak to vidíš? tam není.