Protoze desni levici uz nestaci jen hesla a zabezpeceni, chteji byt bohati, poznali chut bohatstvi, chteji si vychutnat vydobytky kapitalismu, uz nejde o preziti , ale mit vse, co si preji.
Protoze desni levici uz nestaci jen hesla a zabezpeceni, chteji byt bohati, poznali chut bohatstvi, chteji si vychutnat vydobytky kapitalismu, uz nejde o preziti , ale mit vse, co si preji.
Kdyby poznali chuť bohatství,nepotřebovali by "sociálno" dle Babiše,nepreferovali by zadlužování a tím i chudnutí celé země-to je přeci opak výdobytků kapitalismu."Vše" podle Babiše má současné důsledky.
Jak píše Lorreta, oni nepotřebují "sociálno", sociálno je pro ně jen
prostředkem, cestou, jak se dožadovat stejného jako mají ti druzí,
úspěšnější, odvážnější, vzdělanější - s odvolávkou na "rovná
práva" ap.
V podstatě ano, dalo by se to popsat slovem závist .-))))
Jdi už do háje s tou závistí! Na tebe přesně platí přísloví-sytý hladovému nevěří.
Ale no tak .-)))))))))))))))))))))))
Já taky míval hlad, když jsme třeba při zahájení podnikání neměl 6
měsíců příjem, neboj se.
Oba víme, že dnesa v ČR NIKDO, KDO NECHCE, NEHLADOVÍ. A to nejen ve
smyslu hladu z nedostatku potravin, ale i jiných kmodit a služeb i duševního
charakteru.
Jsme nejrozežranjší (nejtlustší) národ v EU, nebo možná 2. Nůžky mezi
bohatými a chudými (rozdíl mezi průměrem a mediánem příjmů) jsou u nás
rozevřeny nejméně na světě. I když nebudu počítat ten bilion ušetřený
za schillerový a babiše, i tak jsme měli na lavu ušetřeno 160000 (vč.
novorozenců) - i dyž ty úspory nejsou rozloženy úplně rovnoměrně,
pořád platí, že jsme hodně bohatý stát a lidé (patčíme mezi 7 %
nejbohatšách na planetě).
Sociálno by fakt mělo pomáhat jen přežít. A ne si užívat jako
ostatní.
Zavist je taky hnaci silou pokroku, je nedelitelnou soucasti cloveka a kazdy ji v nejake forme zna. Dokaze lidi pozitivne stimulovat ale i negativne. Prijde na to, jak se ji vyuzije. Touha po majetku je silnejsi, nez touha po svobode, jak je krasne videt prave v CR..bohatstvi pritahuje, rada lidi se citi ve spolecnosti bohatych lidi lepe, maji pocit , ze jsou na vysluni..
Ono j pravda, minimálně psychologická, že bohatství dává jistoty a
jstoty jsou svoboda.
Akorát je špatně, když si člověk nechce uvědomit, kolik ta jeho "svoboda
jistot" stála jiné ....
Závistí jsem se nikdy v životě netrápila.Daleko od příbuzných jsme
měli se dvěma dětmi stále co dělat a nebyli jsme na tom o nic hůře,než
naše okolí.Nesmíme zaměňovat zdravou ctižádost se závistí.
Dokonce ani ve věku důchodovém,nikomu nezávidím mládí.Jsem osudu
vděčná za to,co mi nadělil.Zdraví je to nejcennější.
Jediné,co bych si přála,aby zachrastily klíče v zámku a můj Míra
přišel domů.Úplně obyčejné a přesto nesplnitelné.
Presto je zavist vsudepritomna, jen si ji plno lidi nechce priznat, tak si ji prikrasluji ruznymi zpusoby. Nejlepsi je, kdyz je clovek spokojen s tim, co ma, ale lidi jsou uz takovi, ze by porad chteli neco, co nemaji a nemuzou mit. Je tolik lidi, kteri se dusuji, ze zavist neciti a pak prijde neco a oni maji pocit, ze k nim zivot nebyl zcela spravedlivy..i to je zavist i kdyz neskodna.
Tvrdit o někom,že je závistivý,ale nablblý,protože si to ani
neuvědomuje,to už chce velkou porci drzosti.
Uveď mi aspoň příklad,s jakou závistí se potýkáš ty sama.
Závist je nepřejícná touha po tom,co má někdo jiný.
Zatímco ctižádost je snaha dosáhnout úctyhodné životní cíle,což
pochopitelně vyžaduje jisté osobní nasazení.(Upozorňuji,že mám na
mysli ctižádost zdravou,ne patologickou.)
Kdo vlastní jen to základní tak má život bez těchto nešvarů . I rodiny se rozhádají pro majetek .
A to je asi to nejhorší.Tam snad ale nejde o závist,ale hamounství a vzájemnou rivalitu.
Chtěli by dávky, aby jim stát pomohl. Když pomáhá těm Ukrajincům.
Někoho vykořisťovat, když už musejí žít ve vykořisťovatelské
společnosti.
A dluhy mají všichni a dluhy státu nejsou jejich dluhy, jak jim to chtěl
připomenout ničemný Kalousek se svou složenkou.
Sama tato vláda uznala,že se většina lidí stydí žádat o sociální
dávky,přestože by na ně měli nárok.
Ze socio průzkumů nedávno vyplynulo,že vzhledem ke svým příjmům a
možnostem,přesto dávají na dobročinnost právě ti sami
potřební.Dokážou se totiž mnohem víc vcítit do zoufalství osudem
zkoušených a trpících.
Že někdo naletí politickým populistům,to přičítám spíš povrchnímu
zájmu o věci veřejné.Nevidí pak věci v souvislostech a podléhají
momentálním dojmům.