Pokud v Evropě existuje nějaká hranice mezi severem a jihem, pak
prochází Německem, nikoliv Čechami.
Masaryk byl toho názoru, že podle "české konfese" patříme k severu, jenže
realita je taková, že patříme k jihu.
Je zajímavé, že cizinci ze Západu, kteří k nám po roce 89 přijeli,
přemýšleli o tom kde nás zařadit. Rusko neznali, znali jen evropský západ
a tak nás někteří přiřadili k Itálii. Asi podle chování řidičů v
silničním provozu. Někteří z nich dokonce předpokládali, že se čeština
podobá italštině. Já s tím tehdy moc nesouhlasil, čeština je přece
slovanský jazyk, ale časem se dospěl k tomu že na té blízkosti k Itálii
cosi je.
Italština mi vedle němčiny (se kterou jsme se po staletí setkávali)
připadá jako nejbližší z neslovanských jazyků. Za středověku, i v
dobách pozdějších byly ve větších městech v českých zemích italské
čtvrti, vedle německých a českých. Třebas v Brně.
V bitvě na Bílé Hoře se neprojevily jen španělské peníze, ale taky
kulturní rozdíly mezi severem a jihem. To, že kalvín Fridrich Falcký
prohrál, je tak docela přirozené.