Tak dopadla většina emigrantů, podle románu toho Pluhaře : Opustíš-li
mne, zahyneš. Ten to ovšem sám nevymyslel ,pochází to od Viktora Dyka, dnes
už polozapomenutého básníka.
Téma emigrace bylo u režimních spisovatelů z éry komunismu časté:
Nejen Pluhař, ale taky Očenášek, Pujmanová, Neff atd. Odchod do emigrace
byl brán nejen jako zrada socialismu, ale taky zrada národa.
Problémy byly taky v mezilidských vztazích mezi intelektuály. Kundera
měl talent a ten byl předmětem závisti. Těch kteří si toho byli vědomi a
zároveň tušili že oni sami takový talent nemají. Snažili se zbavit
konkurenta. Politika jim v tom pomohla. Kundera si byl vědom, že mu všichni
házejí klacky pod nohy. Možná proto emigroval a když se mu v cizině
začalo dařit, snažil se s těmi žabomyšími válkami skoncovat. Začal
psát francouzsky. Podobně jako Lendl přijal americké občanství. Jako Baťa
radil svým zaměstnancům po roce 1948, bud se vrátit do Česko-Slovenska
anebo se asimilovat v cizině.
Konec konců ta jedna z hlavních postav toho Neffova románu "Sňatky z rozumu"
skončila v emigraci v Kanadě s tím, že zakázal svým rodinným
příslušníkům mluvit česky.