,
V té poloze toho židovského vojáka ve wehrmachtu v době druhé války
jsme byli za komunismu. Ačkoliv jsme si to nechtěli připustit, nakonec jsme
se s režimem identifikovali. Ten voják (Žid) ke svému překvapení dospěl k
tomu, že si před koncem války přál vítězství Říše.
Dokážu si to představit, za války na frontě prý vznikaly přátelství na
celý život, možná taky proto, že ten život na frontě byl krátký. Ten
Žid si asi se svými spolubojovníky dobře rozuměl a oni s ním. Všichni pak
byli hnáni touhou po vítězném konci války. Lidem, kteří byli v týlu už
nerozuměli.
Podobně to vystihl Remarque ve svém románu Na západní frontě klid. Ten
voják byl na dovolené , umírala mu matka a svým příbuzným už taky
nerozuměl. Chtěl se vrátit na frontu za svými kamarády, se kterými si
rozuměl.
Já ve svém okolí měl hodně antikomunistů, mnozí z nich se ale krátce před Listopadem zhrozili z toho, že by ten komunismus mohl padnout.
