Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Ne nemohlo,ale mohlo-a činili tak ne kvůli komunistům,ale z vlastní potřeby.Možná budeš překvapená,ale našinci byli vzdělaným,kulturním národem.Ostatně nejvyšší kulturní vzepětí jsme zažili v letech šedesátých a doposud ta "nová vlna" nebyla překonána.Takoví lidé nepracují jen kvůli penězům(zvlášť když brali všichni stejně),ale kvůli tomu,že svou práci měli zkrátka rádi.Chtěli zúročit své vzdělání,požívat respekt okolí i radost z dobře odvedené práce.
Pokud zde ovšem tlumočíš své osobní zážitky,doma tě skutečně učili jenom držet hubu a krok,ani neměli radost z práce,je to smutné.

Tak lidi pracovali hlavně proto, že pracovat museli

Je známo,že ztráta zaměstnání je jeden z nejhorších stresorů.
Pokud si význam práce ještě neuvědomuješ,stane se tak nejpozději v penzi.
https://www.celostnimedicina.cz/ztrata-zamestnani.htm

To jsem nikdy nechápala,proč:-)

Fakt se ptáš,proč tak vadí ztráta práce? Tak idiotům určitě vadit nebude.Těm je šumák,co si o nich kdo myslí,jaký mají životní standard,že nemají pevný životní režim ap.

Co je zase tohle za odpověď. to není normální. Za život člověk mění práci víckrát.Ideálně každých šest let by měl změnit práci. Občas se přestěhovat, změnit prostředí. Práce je všude dost.

To je módní klišé,které ti nehodlám vyvracet.V mnoha vyspělých zemích si naopak váží věrnosti svých zaměstnanců,po kterých ale samozřejmě vyžadují flexibilitu,schop­nost se stále učit a zdokonalovat.To platí zejména pro technické obory.
Já ale mluvila o něčem jiném.O nedobrovolné a neočekávané ztrátě zaměstnání.Zvlášť palčivé pro lidi staršího věku,ale stále ještě daleko do penze.

Tak to jo, to je palčivé.

Tak mě taky ztráta práce nějaký problém nezpůsobovala. Prostě jsem si hledal novou, tu jsem si našel a nijak mi to nestresovalo.

Záleží na okolnostech-věku,rodině-dětech,hypoté­ce,dosaženém vzdělání ap.