Pavlo, vy jste mi vašimi příspěvky a vaším pohledem ukázala jak jsme
každý jiný. A jak lidé reagují rozdílně na stejné věci či zážitky.
Jak samí sobě i jiným můžeme život znepříjemnit.
Připomněla jste mi jeden zážitek ze života, který pro porovnání
napíšu. Můžeme se v něm každý najít.
Známý ze zahraničí, chtěl u nás koupít dům, protože nemohl si ho
prohlédnout, pověřil tím člověka, kterému důvěřoval. Ten po prohlídce
domů, okolí, komunikace s majitelem s dokumentací o všech záznamech o teto
nemovitostí dorazil domů. Celý jeden den věnoval na to, aby vypsal všechny
negativní poznatky ohledně této nemovitosti a ty pak sdělil známému. Ten
na základě těchto informací koupě domů odmítl. Jenže tato informace
došla do jednoho člověka, který kdysi zhodou okolností měl taký zájem o
ten dům. A tak vzkázal kamarádovi ať ten dům bere, že neudělá
chybu.......No v té době jsem přišla na řadu já. Kamarád mi volal ať se
tam teď jdu já na ten barák podívat. Tak jsem vzala kolo ( bylo to v místě
mého bydliště ) a jela. Než jsem dojela na místo už jsem prožívala
euforií. To prostředí, krásná příroda. Ranní východ slunce, klid i
když skoro na samotě, přece všude blízko. Setkání s majiteli velmi
příjemné, dům zachovalý, možností veliké ...... Dva pohledy na stejnou
věc a tak rozlišné. Co čekáte, že jsem řekla svému známému?
Samozřejmě, že ho měl brát všemi deseti. Jenže bylo pozdě, dům už byl
přislíben. Nový kupující i když neměl dostatek peněz, dělal vše pro
to, aby o ten dům nepřišel.....
Co tím chtěl básník říci Pavle. To, že některi lidé se ve svém
životě zaobírají, jen negativními věcmi ( hlavně ve stáří ) a přes to
nevidí, že i sluníčko na ně svítí.
Taky bych mohla celý den tady psát o tom jak jako křesťanka jsem toho
viděla, prožila v té době. Mohla bych tady psát, jak mé děti nepřijali
do hudebky, jak jsem nemohla studovat obor, který jsem chtěla, jak mého
bratra v noci vyzvedla z domů policie a bez zápisu o vyšetřování ho
zmlátili tak že musel do nemocnice. Mám ještě pokračovat? Ale co by Vám
to pomohlo, jen hořkost a nenávist bych v Vás probudila.
A teď bych znovu mohla psát o tom, že v té době svítilo taky slunce.
Byli mezi námi i lidé, kteří i když měli moc, měli i soucit, byli
člověkem a snažili se pomoct člověku. Devadesát procent komunistů, byli
normální lidé, kteří díky Bohů byli na těch místech, aby naši zemí
udrželi bez války, bez nějakých velkých škod a ztrát na životech. Pro
těch deset procent lidí, kteří sloužili věrně svému režimů, nebudu se
trápit po celý život a taky nebudu zasévat nenávist do mladé generace.
Přeji všem krásné ráno. U nás svítí krásně sluníčko.
se moc
neptej
Není divné, že
když to všechno není pravda, tak že se proti tomu nikdo neohradí? Jako
první mi napadá KSČM. Proč vlastně ona všechny ty věci, o nichž tu
nesmíme psát, přiznává? Oni jsou totiž ty výpovědi lidí při
přípravě toho pořadu ověřovány v různých dokumentech. Spousta věcí se
dá dohledat v archivech a jiných zdrojích. A když se něco dohledat
nepodařilo, tak to tam řeknou.