Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Tak nějak to prý bylo. BT stála 17.000, garsonka stála 21.000 a byt 3+1 třeba v Brně - Bohunice se dal koupit za 65.000.Takže při průměrném tehdejším platu 3.000 stál byt 3+1 asi 22 platů. V dnešní době stojí cca 80 platů.To je ten paradox cen nemovitostí a spotřebního zboží.

Takže získání vlastního bydlení bylo za socialismu dostupnější. Do toho nepočítám podnikové byty a nenávratné dotace při výstavbě RD.

Jsou dokumenty na YT, jaký byl za socialismu nedostatek bytů a jak se stavěly sídliště jako houby po dešti. Proto nechápu, kolik bylo najednou volných bytů po roce 89.

Garsonka stála 21 tyček? To myslíš asi jako úplatek za přidělení, ne? Za komunistů se byt koupit nedal, ani za milion. Jediná možnost byly byty družstevní, což sice mělo k soukromému vlastnictví hodně blízko, ovšem stále tam byla ta podmínka být členem bytového družstva a nakkládání s tím bytem mělo nějaká pravidla. Družstevní byt byl tehdy nejpřijatelnější formou bydlení v bytě.
Většina bytů v bytových domech, tedy jak v starých domech ukradených původním majitelům, tak v nově a hojně stavěných králíkárnách, byly ve vlastnictví státu, případně nepřímo městy, podniky atd. V těchto domech nebylo možné si jeden z bytů koupit do soukromého vlastnictví. Kdo chtěl vlastní bydlení, musel si postavit, nebo koupit rodinný domek, případně maringotku.
Ten paradox je byl daleko větší, protože dostat byt, myslím bydlení v nájemním státním bytě bylo víc jak vyhrát ve sportce, pochopitelně pro lidi, kteří byli ochotni v tom nepohodlí bydlet, ale zas tak hrozné to za ty prachy nebylo. Vlastní nájem byl směšně nízký, ve staré zástavbě, tedy třeba přímo v centrech velkých měst, byly ty ceny symbolické, nájem se pohyboval v řádu destikorun, nanejvýš několik málo stovek. Dnes se jedná o nejlukrativnější bydlení s mnoha desítkami tisíc za nájem. Nutno ale dodat, že za komoušů byly ty staré baráky zničené a nekomfotní, soudruzi do rekonstrukcí nic neinvestovali, jak to ukradli, tak to léta zůstalo, takže tam lidi chodili s kýblem do sklepa pro uhlí, vodu měli jen na pavlači, pochopitelně studenou a kálet chodili na suchý ajnclík společný pro celé patro. Viz dobové filmy, třeba Zítra to roztočíme, drahoušku. Měl jsem nějakou tetku v Brně, ta v takovém pavlačáku bydlela přesně na této úrovni, říkalo se tomu byt čtvrté kategorie. Ale bylo to ve městě a platila tam myslím 120 korun nájmu.
Ve srovnání s v vůlastním barákem, který stál řádově nškolik set tisíc to byl velký nepoměr, myslím finančně. Takže kdo dosáhl na byt zadarmo, nepotřeboval na to ani jeden průměrný plat, jen pak platil zlomek toho platu nájem. Kdežto stavebník, který postavil za 250 tisíc domek, ten těch průměrných platů potřeboval víc jak osmdesát. A jen připomínám, že stejně jako dnes, tak i tenkrát většina zaměstnanců brala méně, než průměrný plat.

Moje sestra za družstevní garsoniéru zaplatila 18 tisíc. A nepovídej nic o tom, že v té době většina zaměstnanců brala méně než průměrný plat. Není to pravda. Pravda je taková, že v té době mělo průměrný plat většina zaměstnanců.

Ne, většina lidí nikdy neměla a ani nemohla mít průměrný plat. Nevím co jsi měla na základní škole z matematiky, ale prostě je to tak a vůbec to nesouvisí s politikou, dobou, nebo státním zřízením. Je to jen matematika, nic víc.