Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

nějaká čísla... bližší údaje... fakta... by nebyla...???

Ne, nebyla. Nevím kde je hladat, poposuji jen to, co jsem na vlastní oči viděl.
O úrovni bydlení ve staré městské zástavbě vypovídají něco málo dobové filmy, například Zítra to roztočíme, drahoušku, ale to byl ještě moc hezký barák, oproti těm ruinám na Cejlu. Zajímavý snímek Kulový blesk zase pojednává o dostupnosti bydlení. Jistě, jsou to komedie, ale ty má přece každý komik rád. Ty filmy byly natočeny s nadsázkou, leč autoři se asi někde inspirovali a ten špinavý hnus, ve kterém se natáčely, byla realita. Že jsou naše města dnes k nepoznání, myslím tím hezčí a opravenější, je jisté. V Praze, kterou zde neustále šermujete ale nevím jak to dnes je, protože tam to neznám.

Je to vidět i na vesnicích. U nás se staví a rekonstruuje jak o život. Někdo tvrdí, že se mladí stěhují do měst a já zase vidím, jak se k nám stěhují mladé rodiny z Brna.

Děje se totiž obojí. Někdo utíká do města, jiní se z měst stěhují na vesnice. U nás v dědině vzrostl za posledních 20 let počet obyvatel asi o 250 lidí a extrémním nárůstem porodnosti to určitě není. Migranti z měst jsou příčinou. Intenzivně se staví, řekl bych že více, než dobách normalizace, kdy probíhal poslední stavební boom. Na základě toho jsem dost změnil názor na lidi, co bydlí v panelácích na městských sídlištích. Bez ohledu na jiné věci, za jedno jim patří poděkovat a to za jejich ochotu tam bydlet, tedy nezabírat jiný prostor. Až se všichni z těch králíkáren odstěhují a postaví si své domky na venkově, venkov tím zanikne a všichni budeme bydlet v jenom megaměstě bez začátku a konce. Zmizí pole, louky, lesy, krajina. Všude budou jen baráky.

Příbuzní mají byt v Brno - Lesná. Postavený v roce 1975, zděný, velký balkon, 3+1 a přes příjezdovou silničku řada garáží. Je to v takových třípatrových bytovkách a samozřejmostí byl telefon a dálkové vytápění včetně teplé vody. Bylo to přes nějaké bytové družstvo a každý nájemník musel brigádně ( zadarmo ) odpracovat stovky hodin při výstavbě. Výsledkem bylo na tu dobu luxusní bydlení v žádané lokalitě, kde se všichni na ulici zdravili a své okolí si také uklízeli. To vše cca do čtyř stovek měsíčně... Myslím, že to mělo cosi do sebe. Když se na tom lidé podílí, tak si toho i víc váží. Podle mého názoru palec nahoru takové formě výstavby.

Lesná bylo a asi stále je asi nejpřívětivější sídliště u nás. Kdybych se musel odstěhovat do bytovky, ale mohl si vybrat kam, pak Lesná by byla první volbou. Neprostý kontrast vůči mladším a výrazně hnusnějším sídlištím, napadá mě třeba Bystrc, což je dnes padesátitisícové předměstí Brna s hromadou odporných betonových věžáků. A stále se rozšiřuje. Pražské Jižní město jsem viděl jen v televizi a i z tohoto pohledu je na blití. O Chánovu raději pomlčíme, že.
Jen trošku zmatek v pojmech. V družstevních bytech nebydleli nájemníci, ale členové bytového družstva, tedy družstevníci. Což byli něco jako vlastníci. Nájemník je úplně jiná kategorie. Nájemník bydlí v cizím bytě a nikdy nemuel nic dělat, tedy ani chodit na brigády. V bytě mu ale nepatří ani sporák, nebo záchodová mísa. Mám na Lesné také známé a ti nebydlí v družstevním bytě, ale dodnes jako nájemníci v bytě, který vlastní město.
Družstevníci určitě nemuseli pracovat na stavbě těch družstevních bytovek, nebylo to povinné, byla to jedna z možných cest k bydlení, kterou si dobrovolně zvolili. Mohli odpracovat, taktéž zadarmo a hlavně výrazně více hodin na stavbě a opravách svého vlastního, tedy nedružstevního bydlení. A takového bydlení si pak obyvatelé váží nejvíc. Nejméně si bydlení vážili ti, co se nakvartýrovali do bytů aniž by na něco vlastní rukou sáhli, společné prostory v domech i mezi nimi pak tomu odpovídaly a odpovídají stále, byť se to asi už trošku zlepšilo.

Možnost stavět svépomocí neměl každý.Nejrychlejší cestou bylo zaměstnání s bytem-samozřejmě pro přespolní.V praxi to vypadalo tak,že mnoho Pražanů nedostalo byt v Praze,ale museli se kvůli bytu vystěhovat.Přes­polní naopak.(Třeba stavbaři Metra,telekomu­nikační ústředny na Žižkově ap.)

Stavět svépomocí měl možnost skoro každý, výjimkou byli snad tělesně postižení, nebo vězni. Stačí přestat myslet jako Pražák. Sehnat starou chalupu a tu opravit nebylo tak nedostupné, jako vyfasovat byt. Nakonec chalupáčský boom, který naplno propukl v sedmdesátých letech jest toho důkazem. Privilegovaní, tedy nájemníci s přiděleným bytem však chalupy pořizovali za účelem rekreace, nikoliv bydlení. Zaměstnání s bytem, tedy cesta nejrychlejší, nejpohodlnější a nejlevnější nebyla možná pro každého. To není politika, ale reálné možnosti státu, který prostě nemohl úplně všem přidělit kvartýr, tolik se jich postavit nedalo.