Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Moravská státnost je ještě o skoro dvěstě let starší, Sámova říše zde byla ještě dříve, ale já vím, je to daleko od Prahy a Češi tenkrát nebyli u kormidla...
Společný stát Čechů a Slováků, pochopitelně o Moravácích opět ani slovo, nevadí, jsme na přehlížení zvyklí, byl narychlo upečený dort z nesourodých surovin, navíc upečený špatně, takže dlouho nevydržel. Základem této nespojitosti byl omyl, sen, či víra v existenci Čechoslováka, tedy jakéhosi univerzálního namíchance všech slovanských národností žijích na území nově vzniklého státního útvaru bez jakékoliv historické návaznosti. Nikdo takový zde ale nežil, byli zde Moraváci, Slezané, Slováci, Rusíni, Maďaři... taky kdesi za Vysočinou i nějací Češi. Navíc zde žilo poměrně dost Němců, tvořili téměř čtvrtinu obyvatelstva. Kulturní, materiální, hospodářské, vzdělanostní atd. rozdíly mezi obyvatelem donedávna Dolních Uher a lidí žijícíh na západ od Beskyd byly ale diametrální, to prostě nešlo dát do jednoho pytle, což se později i potvrdilo.
Jestli tedy někdo za tento slepenec zaplatil, byly to vyhozené peníze. Československo byl důsledek války a vynuceného rozpadu Rakouské monarchie, tedy poválečné dohody mocností, nikoliv obnovení něčeho historicky daného, nebo něco, o čem by se před tím někdy někde hovořilo. Alespoň nevím nic o tom, že by v době před vypuknutím první světové války kdokoliv, včetně Masaryka, sliboval, že Praha bude hlavním městem pro mužika zpoza Užgorodu a zároveň pro německého magnáta z Reichenbergu. Budovatelům Českolovenska samozřejmě nemám za zlé, že se ten stát založili a snažili se jej nějak tvořit a budovat. Nakonec, dělali to vzhledem k podmínkám docela dobře. Podcenili jen ta národná špecifiká, to byla velká chyba.