Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Loreta píše.....K te Bohumili.. v padesatych letech tam byli komunisty nasazovani reakcni zivly, byli tam vysokoskolsti profesori, pravnici a vubec ruzni akademici, kteri u noveho rezimu upadli v nemilost. Ve vedoucim kadru byli pouze komunisti, kdo se tam dostal, mohl pocitat s tezkymi zranenim. diky nemocnym konum. Neutesene misto, ktere pamatuje hodne lidskeho nestesti.

Tak jsem se zkrátka chtěl poučit o nějakých těch mordech co komunisti prováděli na tech našich profesorech a vůbec inteligenci....

tady se chodí spát brzy, tak už se asi nedozvím nic....

Chces rici, ze lzu?

ano jak tiskne

Byvaly komunista, ze ? Jak jinak!

měla by ses léčit trpiš totiž komoušfobii

Loret,zbytečně ten dialog vytáčíš do otáček-argumentuješ fakty,která nemůžeš doložit a přesto je nesmyslně srovnáš s nacistickým vyhlazovacím táborem. Ale vraťme se na začátek,abychom konstatovali,že smyslem úvodního příspěvku byla okolnost,že jsme se v privatizaci zbavili jediného závodu,kde mohli naši oceňovaní výzkumníci vyrábět očkovací séra ap.Zrealizovat plody své vědecké práce.

Nikde jsem nepsala, ze se jednalo o vyhlazovaci tabor, komunisti se zbavovali prvorepublikove inteligence jak to slo.Hodne tech lidi nevydrelo na ne kladeny napor a onemocnelo, nemeli, kam by utekli. Vetsinove jim byl zabaven soukromy majetek, ani v bytech je nenechali bydlet. Mistni se s nimi radeji nestykali, onevadz se bali StB. Je velice smutne, ze cela akce byla retusovana.

Nevědomost okolního obyvatelstva s hrůzami,které probíhaly za tamními zdmi,jsi srovnala s nevědomostí lidí kolem Dachau.
Mě skutečně nemusíš školit z praktik bývalého režimu-i naše rodina je zažila na vlastní kůži.Každopádně dnes už se tyto události neretušují,naopak! Přesto nemohu ani v archivu "Paměti národa" najít potvrzující info.
Obviňovat tě ze lži mě skutečně nenapadlo,jenom zkrátka nevím,proč jsi tak uhnula od smyslu původního příspěvku-od současnosti k údajné minulosti.Jak to souvisí s neuváženou privatizací.

Moje matka měla alzheimera, těžko si upamatovala co bylo ten den k obědu a jaká u ní byla včera návštěva, ale co bylo před 60 roky si pamatovala velmi dobře, klidně vyjmenovala jaké prádlo v kterém šuplíku měla uložené......nechtěl jsem věřit, že si všechno tak přesně může pamatovat co bylo před 70 roky, tak jsem se na to optal mladších sourozenců...­..Sedělo všechno Já dneska vidím, že stáří přináší hlavně vzpomínky a je zajímavé, že se vybavují ty negativní......Když se dám do diskuse s mladým člověkem, je debata uplně jiná, jak se starým, ten buď heká, co ho kde bolí, nebo nadává jak mu bylo kdysi křivděno...... .....

Jedna věc je vzpomínka vlastní,prožitá tzv.na vlastní kůži,druhou věcí je ale vzpomínka někoho jiného,kterou by si měl člověk ověřit a pokud to není možné,brát ji aspoň s malou rezervou.
Proto tvrdím,že do virtuálního prostoru osobní příběhy moc nepatří-s výjimkou těch,které lze doložit.

Protoze samotne jmeno te vesnice ve me evokovalo vzpominky. Samotni akteri uz dnes neziji, jejich potomci se asi o to uz nestaraji.Na mnoha mistech tehdejsiho Ceskoslovenska jiste probihaly podobne akce. Komunisti z okoli mozna o nich vedeli, mozna ne, ale byli i takovi, kteri o tom jiste vedeli i kdyz se bali o tom mluvit. Fenomen je stejny jako v pripade Dachau a jinych taboru, okolni Nemci jiste neco vedeli, chodili do KZ casto pracovat, ale tvarili se, a hlavne po valce tvrdili, ze o nicem nevedeli. Zrovna ty bys´mohla vedet, kolik zverstev ze strany komunistu se v te dobe napachalo.. jiste ze v Bohumili neni pametni deska , tykajici se obeti komunismu. Kde neni zalobce, neni ani soudce.
Nemam potrebu nekoho presvedcovat, ze komunisti nebyli tak hodni, jak si dnes mnoho lidi mysli a nejsem masochista, abych se zde nechala urazet od patrne byvalych komunistu.

Já to samozřejmě vím,ale nemám potřebu bojovat v dávno vyhraných bitvách-ty už jsem si čestně vybojovala.
Současná doba je plná nových výzev.Např.-
https://www.forum24.cz/komuniste-budou-vydirat-vladu-aby-petricek-odesel-priznal-filip/

"Paměť národa" zachycuje jenom vzpomínky lidí, o kterých se dovědí! A dovědět se o těch lidech je opravdu velice těžké. Většinou o tom nemluví ani dnes. Právě proto, co se dočtete i tady: mnozí jim to nevěří protože to neprožili! A pokud to prožili jejich rodiče, tak o tom dětem nic neříkali! Bylo to velké trauma. Vím, jak moji prarodiče se mnou nikdy nechtěli mluvit o tom, jak žili v době druhé světové války! O tom, že ukrývali zběha z nucených prací v Německu anebo podporovali partyzány na konci války jsem se dověděla až od sousedů.

A jak to celé souvisí s chybnou a nepromyšlenou privatizací?