Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

myslím, že jsme měli trochu zkreslené představy o té svobodě a pak jsme to videli, jak se lidé měnili rychle a k horšímu.....

Nejspíš proto,že režim jsme vyměnit mohli,našince nikoliv.

Mas napr.svobodu zvolit si povolani, ke kteremu mas schopnosti, mas svobodu , jet tam, kam chces a rovnez zit tam, kde chces. Mas svobodu rici svuj nazor, nemusis se bat, ze te za to zavrou. Mas svobodu pracovat a nebo ne. Mas svobodu vlastnit soukromy majetek, ktery ti vlastni snahou i skrze dedictvi zakonite patri. nemusis dokazovat, ze souhlasis se zrizenim statu, ve kterem zijes, nemusis se pretvarovat, abys prezila, mas pravo poslouchat cizi rozhlas a nemusis se obavat, ze budes za to persequovana, nemusis byt clenem strany, abys mohla zastavat odpovedne a lepe placene misto. Muzes zcela oficialne podikat, ..pokud tyto vymozenosti nevyuzivas, je to rovnez tvoje svoboda jich vyuzit, nebo ne.

Tohle nejspíš nevnímá,protože je mladší a žila v rodinném prostředí,které bylo režimu nakloněno.(Nic ve zlém,je to prosté konstatování.) Kdo neprožil následky polit.represí,o­brovské zklamání r.68 a následný morální normalizační úpadek - nepochopí!

Ale já přece vyhlašuju od počátku téma fóra zhruba posledních dvacet let, co si lidé ještě pamatují.
Jinak opravdu nechci být osobní, a nic mi do toho není, přesto bych ráda věděla, jestli jsi, Loretto, tady v těch posledních dvaceti letech "reálného socialismu" žila? Ptám se ne ze zvědavosti, jen by se tím vysvětlily ty odlišné pohledy. Když já budu psát o té době a ty o padesátých létech, tak se samozřejmě nikdy neshodneme.

Loretto, většinu z toho jsme přece mohli i za socialismu. Nechce se mi to probírat bod po bodu, ale mohli jsme si svobodně vybrat své zaměstnání, jít, kam chceme, vlastnit zděděný majetek, poslouchali jsme rádio, jaké jsme chytli, na režim jsme nadávali zcela svobodně atd.
Jediné omezení bylo v povinnosti pracovat, a to je celkem správné. A na vedoucích nejvyšších místech byl zřejmě spíše komunista, ale plno lukrativních funkcí pod ním nutně komunisté nebyli. To se nakonec týkalo jen zlomku populace.
Souhlasím jedině s tím podnikáním, to povolit měli. Dneska se sice podnikat umí, ale té byrokracie kolem je tolik, že se tím málokdo prokouše.

Takze zlate casy..akorat, ze to vsichni takhle neprozivali...chapu pak, ze se vam po nich styska..

Těch omezení bylo víc....nejen to zmiňované cestování, ale i pořadníky na nábytek, bez známostí člověk nic nesehnal, ať to už byl třeba vatelín k šití, látky, vlna, boty, potraviny, mrazáky a mohla bych psát dál

nevim, o kterych letech a ve kterem ceskoslovenskem meste (vesnici) pises... v 80. letech pamatuju auta na poradnik, tebou uvadene veci jsme v praze kupovali bez poradniku, na neco se staly fronty, nekdy bylo nektere zbozi na prechodnou dobu nedostatkove

Na mrazák pořadníky byly, to si ještě pamatuji :-)

Já si na žádné pořadníky nepamatuju . A než se tady zase začne s tatínkem komunistou, tak dodám, že jsme žili velmi skromně. Měli jsme prastarý nábytek, malou otřískanou lednici, stará škodovka sloužila tatínkovi léta. Já jsem se vždycky s údivem dívala, za čím se to lidi vlastně pachtí.

No tak jste asi nic nového kupovat nepotřebovali

Asi v těch sedmdesátých letech poradniky byly i rok, nebo víc,lide si vydělali a výroba nestíhala. Poslední socialistické auto jsem si koupil, Favorita v roce 89,byl jsem v poradniku 2 měsíce. Když jsem podnikal, cekal jsem na pikapa 3 neděle. Před 5 roky na nové auto, dle mého požadovaného vybavení také 3 neděle. Takže z pohledu 30 let je nynější čekací doba dost louha.

Skromnější životní podmínky by mi vadily ze všeho nejméně.

no nediv se.....auta se kompletují dle požadavku, krom toho se ještě vyrábějí auta na sklad a tech variací je docela dost..3 tydny se mi zda jeste jako velice krátká doba

S auty se ty doby nedají srovnávat, zrovna tak, jako s počítači. Technika jde raketově nahoru, dneska už by bylo plno aut i v socialismu. Bohužel...

Prumerny vysokoskolak na auto nemel...snad jedine ti kteri byli podplaceni..

Můj manžel měl nějaké spoření, rodiče ho k tomu vedli už od mládí. Několik let po vojně už si auto koupit mohl.

Nebylo z ceho sporit, prestoze jsme museli na brigady..
snad proto me pohorsuje, kdyz vidim, jak nektere rodiny vyhazuji jidlo..

Já jsem taky vždycky všechno utratila . Ale někdo si holt naspořit dokázal.

vždyť je to jedno, ne ? myslím, že to bylo všude zhruba stejné...ale pro tvou informaci, do Phy to mam autem asi 25min