Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Ty prohlašuješ za frázi,nebo nevhodné téma cokoliv,co se ti nehodí do krámu.
O bezdomovcích si nemusím číst,mám tu pochynou čest vidět jejich životy v přímém přenosu.Naprosto nulová snaha po změně -chybí vůle,zlé návyky jsou příliš silné.(Přesto pracuji pro charitu a věnuji jim čas i peníze.)

to je těžke soudit za socializmu to nebylo a proč to je dnes ?když tam jsi léta asi tu chuť stratiš . jednou jsem měl tu čest s jednim mluvit když po mě chtěl penize s košiku a rovnou mi řekl že to nema na rohliky ale na vino.pak se rozpovidal jak se dostal na ulici a že z ulice se dostat do normalniho života je skoro nemožne

Skoro ...
Přitom stačí relativně málo, přestat s chlastem a s drogami, prachy nevhodit do nějakého hracího automatu a najít si práci. S tím zaměstnáním je to prosté, zaměstnanec musí podat výkon větší, než je jeho mzda, musí se zaměstnavateli vyplatit. Proto zaměstnavatel nezaměstná žádného závisláka.

A tady je na vině vláda, která nechá upadat lidi do bezvýchodné situace žívoření pod mostem v alkoholovém, nebo jiném opojení.

Víš Jessie, i bezdomovci mají svou životní dráhu a ta se začala kazit alkoholem. Několi desetiletí jsem jezdil vlakem do práce a několikrát jsem zažil bezdomovce, jak klimbali na sedadle o v rozkroku se jim najednou šířila vlna moči. V některých vagónech to v létě někdy už odporně páchlo a člověk musel vyhledat vagón čistější. Na mé stížnosti u průvodčího odpovídali tito, že nemůžou nikomu (ožralému, nebo smrdícímu) bránit ve vstupu do vlaku. No a ta sedadla vyměňují po každém znečištění, ale vlak musí do depa a stojí to hodně práce a peněz. Při dni otevřených dveří jsem tohle téma také zmínil a bylo mi odpovězeno, že je měsíčně stojí vandalizmus miliony a miliony (i rozřezaná sedadla, smirkovým papírem zničená okna, rozbité zařízení a pospeyované vagóny ve vnitř i vně).

No a ještě jeden zážitek, tentokrát z parku. Na lavičce spí špinavý chlap, poklopec otevřený a z poklopce mu visí Frantík. Lidi i děti chodí okolo, nikdo se už nepohoršuje, asi běžná záležitost. Vídeň je tolerantní město, každý si může dělat co chce. Třeba močit ve vestibulu nádraží v rohu na zeď (jsem viděl).

Já zas viděla reportáž z různých měst, jak bezdomovec leží na ulici a umírá. Lidi chodí okolo a nevšímají si ho.
Bezdomovci, to jsou různé příběhy. Může to být kdokoli z nás, tam se člověk ocitne lehce. Často jsou to lidé psychicky nemocní, nebo duševně méněcenní, takoví ti, co za socialismu byli skoro v každém pracovním kolektivu a ten je toleroval, staral se o ně, dostávali práci přiměřenou svým schopnostem. To už dnes v dravém kapitalismu nejde.
A alkohol je ta poslední útěcha, co jim v životě zbývá, únik do iluze. Vysvětlovat to spořádaným maloměšťákům ale nemá cenu.

Bezdomovce nelze házet na jednu hromadu, jsou mezi nimi obrovské rozdíly, je to stejné jako když se řekne černoši, Poláci, Židé, Moraváci, atd... Myslím, že dnes je velmi snadné mezi ně spadnout - rozvody, finanční problémy, nemoc. Při cenách nemovitostí je návrat zpět téměř nemožný....

Přesně tak. A jsou to pořád lidské bytosti, i když někteří "lepšolidé" je považují za míň, než obtížné toulavé psy.

Kdo je "lepšolid" a kdo tudíž "horšolid" ?