Tak nějak přemýšlím. Emoce jsou myslím v každém hudebním žánru. Trošinku a malinko znám komunitu blekošů a podle mého názoru jsou si hodně podobní s motorkáři. Tolik koncertů nebo sbírek pro těžce nemocné děti jinde málokde vidíš. Vím, že veškeré peníze jdou přímo do rukou rodičů těchto dětí. Ty emoce vidím v tom, že to jsou i přes podmalované oči a "strašidelné" hadry vesměs skvělí lidé se srdcem na pravém místě. A to jsou lidé, kteří působí v zahraničních světově proslavených black metalových kapelách. Osobně znám Marka Šmerdu z Root, hostujícího u Tonyho Filtha jako basák u Cradle of Filth nebo od nás Martina Škaroupku u stejného anglického projektu. Na stage bubáci, v reálu úplně pohodoví lidé.
Předmět diskuze: Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
