Je zapotřebí se zamyslet! Předmět: 80 let od napadení SSSR - projev
německého prezidenta = skoro neuvěřitelné!
to je perfektní shrnutí pravdy - a co naši politici - kdo by se takto
pravdivě vyjádřil
NEMÁ CHYBU - DOBRÉ NĚKDE ZALOŽIT PRO BUDOUCNOST
80 let: Hodně, nebo málo na vymazání paměti? Vojska - včetně
německých - opět stojí na ruských hranicích. Zkusí4. říše, co se
nepovedlo Hitlerově Třetí? Němci si ještě pamatují. My kácíme pomníky
osvoboditelů. Zešíleli jsme? Antonín Minarský se nestačí divit, co se
děje se světem, v němž musí německý prezident připomínat rusofobům 4.
říše, že není radno snít dál Hitlerův sen. V těchto hodinách před
osmdesáti roky napadlo Německo Sovětský svaz. Jednotky Wehrmachtu
soustředěné na hranicích se daly na pochod, aby vyhladily Slovany a další
"podřadné" národy. Aby rozšířily "německý životní prostor" a zmocnily
se obrovského přírodního bohatství. Skončilo to rudou vlajkou nad
Reichstagem a rozdělením Německa na okupační zóny. O pětačtyřicet roků
později "tenhle Gorbačov, co ho znal celý Dlabačov" (viz Ondřej Hejma)
"prodal" za hubičku sovětskou okupační zónu Američanům, aby se Německo
opět "sjednotilo". Ta hubička od prezidenta Bushe obsahovala závazek Západu,
že nerozšíří NATO do bývalých sovětských satelitů. Britská premiérka
Thatcherová z toho byla zděšená. Konstatovala, že tak vznikne 4. říše.
Stalo se, máme ji zde, dokonce jsme její součástí. Jmenuje se Evropská
unie. NATO se roztáhlo do všech zemí někdejšího sovětského bloku,
sliby-nesliby. A vojska dnes stojí na ruských hranicích - včetně vojáků
obnoveného wehrmachtu (bundeswehru). Propaganda žene do nejvyšších obrátek
protiruskou fóbii - a zcela otevřeně tak připravuje obyvatelstvo na další
pokus o dobytí země,
o níž bývalá americká ministryně zahraničí Allbrightová pravila, že
má "nespravedlivě" mnoho přírodního bohatství. Je osmdesát let hodně,
nebo málo na vymazání historické paměti z hlav nových generací? Naše
školy a média se o to usilovně snaží. Pamětníci vymírají. Kácejí se
pomníky osvoboditelů Rudé armády, oslavují se Hitlerovi Vlasovci. A tak je
to nakonec samo Německo, které muselo něco připomenout. Německý prezident
Frank-Walter Steinmeier dal svým pátečním projevem v Německo -Ruském muzeu
v Berlíně-Karlshorstu pomyslnou facku všem evropským, americkým a také
českým zavilým rusofobům a přepisovačům historických událostí druhé
světové války. Prezident připomněl osmdesáté výročí dne, kdy přes 3
milióny německých vojáků 22. června 1941 zaútočilo na tehdejší
Sovětský svaz. Zahynulo 27 milionů sovětských občanů, z toho 14 milionů
civilistů, Steinmaier zdůraznil, že nikdo neutrpěl za druhé světové
války tolik obětí jako národy tehdejšího Sovětského svazu. Statisíce
sovětských vojáků bylo zabito, vyhladověno nebo zastřeleno již během
prvních měsíců. Připomněl popravčí čety, které zabíjely ženy, muže
i děti, a další zločiny proti civilnímu obyvatelstvu. Jak, řekl, to, co
začalo 22. června 1941, bylo rozpoutání násilí směřující k totálnímu
vyhlazení. Německé tažení bylo od prvního dne vedeno nenávistí:
antisemitismem a antibolševismem, rasovou mánií vůči slovanským a
asijským národům Sovětského svazu. Ti, kdo vedli tuto válku, zabíjeli
všemi možnými způsoby, s nebývalou brutalitou a krutostí. Ti, kteří za
to byli zodpovědní a kteří se ve svém nacionalistickém blouznění
odvolávali dokonce na německou kulturu a civilizaci, znesvětili veškerou
civilizaci, všechny zásady lidskosti a práva. Německá válka proti
Sovětskému svazu byla vražedným barbarstvím. Ať je to pro nás jakkoli
těžké, musíme na to pamatovat! Vzpomínka na toto peklo, na absolutní
nepřátelství a odlidštění druhého - tato vzpomínka zůstává pro nás
Němce závazkem a pro svět mementem. V prvních měsících války, v létě
1941, byly zabity, vyhladověny a
zastřeleny statisíce sovětských vojáků. Ihned s postupem německých
vojsk začalo také vraždění židovských mužů, žen a dětí popravčími
četami SD, SS a jejich pomocných jednotek. Tato válka byla zločinem -
zrůdnou, zločinnou agresivní a vyhlazovací válkou. Kdo v Německu ví o
Malém Trostinci u Minsku, kde bylo v letech 1942-1944 zavražděno nejméně
60.000 lidí? Nebo vesnici Chatyň, která byla v létě 1943 srovnána se zemí
a všichni její obyvatelé - z toho polovina dětí - byli zabiti? Kdo ví o
Korjukivce na severu Ukrajiny, kde během dvou dnů padlo za oběť největší
a nejbrutálnější „trestné“ akci druhé světové války 6.700 mužů,
žen a dětí? Válka se vymykala jakýmkoli lidským měřítkům. Byli to
však lidé, kteří ji vymysleli a uskutečnili. Byli to Němci. A tak v nás,
generaci po generaci znovu a znovu zanechává s mučivou otázkou: Jak k tomu
mohlo dojít? Nic z toho, co se tehdy stalo daleko na východě, se nestalo
náhodou. Einsatzgruppen bezpečnostní policie, SD, Waffen-SS a jejich
pomocníci nevraždili a nedrancovali náhodně. Sledovali vyhlazovací mánii a
vražedné plány, které byly vypracovány v Hlavním úřadu říšské
bezpečnosti a na příslušných říšských ministerstvech. Úředníci
plánovali vyhlazování s cynickou pečlivostí. Plánovali válku, v níž za
nepřítele prohlásili veškeré sovětské obyvatelstvo od novorozenců až po
starce. Tento nepřítel neměl být poražen pouze vojensky. Za válku, která
mu byla vnucena, měl zaplatit svým životem, svým majetkem, vším, co
tvořilo jeho existenci. Celá evropská část Sovětského svazu, celé
oblasti dnešní Ukrajiny a Běloruska, měly být "vyčištěny" a připraveny
na německou kolonizaci. Milionová města jako Leningrad, dnešní Petrohrad,
Moskva nebo Kyjev měla být srovnána se zemí. Zločiny spáchané Němci v
této válce nás stále tíží, až do dnešního dne. Tíží nás, že to
byli naši otcové, dědové, pradědové, kteří vedli tuto válku, kteří se
podíleli na těchto zločinech. Tíží nás, že příliš mnoho pachatelů,
kteří se dopustili nejzávažnějších zločinů, nebylo postaveno před
soud. Tíží nás, že jsme obětem příliš dlouho upírali uznání.
Skutečnost, že po tom všem, co se stalo, jsou dnes Němci v Bělorusku, na
Ukrajině nebo v Rusku pohostinně přijímáni, že jsou
vítáni, to není nic menšího než zázrak. Nedovolme, abychom se znovu
setkávali jako nepřátelé; nedovolme, abychom v druhém přestali
rozpoznávat lidskou bytost. Nedovolme těm, kteří mluví o národní
aroganci, pohrdání, nepřátelství a odcizení, aby měli poslední slovo.
Skláním se před ukrajinskými, běloruskými a ruskými oběťmi - před
všemi oběťmi na území bývalého Sovětského svazu. Tolik z projevu
Frank-Waltera Steimeiera. A co reakce? Vzpomínkovou akci bojkotovalo sedm z
patnácti velvyslanců nástupnických států Sovětského svazu, včetně
velvyslanců tří pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska. Tato
neúcta k vlastním předkům a jejich heroickému boji proti německým
útočníkům je velkou hanbou a podlostí, kterou předčí jen málo co. Ale
co bychom se divili, že? Za blahosklonného přihlížení vlády naši
„chrabří“ starostové bourají sovětským osvoboditelům sochy,
sundávají z pražské radnice pamětní desky, případně staví pomník
válečným zločincům vlasovcům. Ve snahách o překrucování či
zamlčování historie se snaží i Česká televize. Ta si jako připomínku na
napadení Sovětského svazu Německem v den 22. června naplánovala na druhém
programu odvysílání dokumentu Normandie: 85 dnů v pekle. Kdy konečně
všichni dědici německého (národního) socialismu, jimiž se teď u nás i
ve zbytku 4. říše (pod hlavičkou Zelených, Pirátů, všech těch
"sexuálních" a dalších "menšin") přímo rojí, pochopí: Rusko nelze nikdy
porazit a dobýt. Stalo se nyní naopak výspou uchování základů evropské
civilizace, kterou současní mocní na Západě likvidují s revolučními
písněmi někdejšího Sovětského svazu na rtech. A musí to být německý
prezident, který připomene "historickou zkušenost".
To jsme se již úplně pomátli?