Psycholog moc nepomůže, my měli jednoho takového na dílně. Jeho táta
byl hlavní kontrolor a tak se o něj musely ženy starat. Daly mu něco
stříhat nebo přebírat. Chodila jsem občas se podívat jak se mu daří a on
mi vážným hlasem vysvětloval jak se to dělá.
Taky jsem kdysi pracovala (v Rakousku) v chráněném domě, kde bydleli lidé s
mentální poruchou a docházeli do zaměstnání do chráněné dílny. Ale ani
tam to kolikrát nezvládali. Ale jaký život jim umožnit, to je velký
otazník a ukazuje i na úroveň daného společenství. Jak si poradí s lidmi
který prostě nezvládají nároky. Nejen proto že jsou třeba debilní, ale
mají i charakterový handicap.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
