To neni tak jednoduché, ratko. Nikdy se nedá říkat všechno témuž
cloveku, to napsal i klasik. Mit své tajemství, to dela zivot zajímavější.
Neni na tom nic špatného.
Nebo s dětmi - jednoho má třeba rodic min rad, nemůže za to, nebo jenom
vidi, ze jedno dítě je zaostalejsi, pomalejší, hloupejsi než druhé.
Určitě je spravne nedat mu to najevo.
Takhle nejak ohleduplne přistupovalo minule zřízení k lidem. Udržovala se
navenek jista úroveň vztahu. Učili nas úctě ke starsim, pustit babičku
sednout v autobuse byla samozřejmost. I kdyz to byla třeba protivná jezibaba.
To se nerikalo.
Samozřejmě jsem čekala, kdo přijde v téhle souvislosti s morálkou a
životem v pravdě
.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
