Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Ani soucítění. Ta mantra ze vsichni mohou je falešná. Nemohou. Už na startovní čáře stoji každý jinde, při samém svém narození.

I se špatnými kartami lze hrát,přestože je to obtížnější.Pod­statné jsou povahové vlastnosti,výcho­va,atd.Každý přeci nemusí dosáhnout na pohádkové bohatství.Bohatě postačí vést slušný život,mít smysluplnou práci,umět se radovat ze života.

Ano. A přesto se pořádají sbírky potravin pro děti, které mají hlad. Nějak je neco špatně.

Řekla bych,že svět nikdy a za žádného režimu dokonalý nebude.Že vlastně vždy hledáme jenom to nejmenší zlo a těm se špatně rozdanými kartami musíme "jen" pomáhat.

souhlas, proto jsou tak důležité menší společenství, rodiny, přátelství, kdy si lidé vzájemně pomáhají a podrží se. Také slabé děti, nemocní, postižení či staří nemohoucí jsou nejlépe zachyceni rodinou.

ČR je stále poměrně rovnostářská,so­ciálno je na celkem solidní úrovni a musím ocenit velké zlepšení přístupu k postiženým.Rodina je přesto nenahraditelný základ a "investice" do ní se vrchovatě vyplatí.Tou investicí míním pozitivní příklad rodičů,společné aktivity a péči o vzdělání.

Jenže ty sbírky pro hladové se nepořádají v rodině.

to jsou organizované sbírky pro nějaké hladové, ti co to organizují tak vědí pro které.

Organizují neziskovky,pa­radoxně tolik kritizované i napadané.

Však ano.