co já mám zkušenosti, lidé se cítili na dně z věcí téměř obyčejných a brali antidepresiva z pro mě nepochopitelných důvodů. tedy z pohledu druhých žádná tragédie. na druhé straně, znám několík lidí kterých tragédie posílila. Tedy život pro ně získal novou kvalitu.
Zažila jsem jich taky dost.Například můj muž mi chybí každý den.Ale těsně před Vánoci se mnou zacvičila nesmírná tragédie,kterou prožívá kamarád mého syna- jejich dceruška zahynula pod koly vlaku před zraky o něco staršího brášky.To je nejhorší,co se rodičům může stát a jejich život už bude navždy poznamenaný.
Těžko je to posílí a těžko pro ně získá zivot novou kvalitu, jak píše ratka... Vzdycky to proste nejde. Jinak souhlasím s ratkou v tom, ze lidi se kolikrat hroutí kvůli věcem, které proste k životu patri, se kterymi se musi počítat. Prášky, alkohol, to neni řešení, bolest by si clovek mel umet protrpet.
To ano, budou na ni celý život vzpomínat. až do smrti. Jsou to hrozné šoky. Těžko představitelné je i pomalé umírání dítěte na nevyléčitelnou nemoc, třeba 10 let.
Přesto nejvíce trpí lidé zahledění do sebe a svých starostí. často bezdětní či nějak omezení a čekající od druhých naplnění svých potřeb.
To asi neví nikdo. Hlavně by me zajimalo, do jaké míry to lze ovlivnit
vlastní snahou.
Například geny nemocí ovlivnit lze životním stylem. Ale jestli i psychiku,
to nevim.
