Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

potvrzuji vlastní příkladem :-)

Dle tvých názorů a postojů evidentně úspěšným.

připadám si hodně nemožná, tedy cítím že mi hlava nepracuje jako dřív a jsem stejný lajdák, ale neprožívám to jak dříve (nikdo od mne nic nečeká). Syn mě přesvědčuje že by se mi rozum vrátil kdybych ho musela používat. A že všecky tyto internety, seriály, čumění do blba, likvidují schopnost se něčemu intenzivně věnovat a člověka zblbnou. Dává mu za pravdu. Jakmile se člověk intenzivně do něčeho pustí, s nasazení a plným zájmem pak přijdu i výsledky. Když se povaluje jako důchodce či nezaměstnaný, či jen tak lelkuje...nic z něj nevypadne. a může si myslet že je blbý a přitom je jen líný

Ratko, tohle já nějak kolem sebe nevidim, povalujici se důchodce. Naopak, vidim lidi, co primo rozkvetli a nevědí, co dřív, a pritom jsou v pohodě. Myslím, ze i ty jsi takova, nepotřebuješ nad sebou bič, abys neco delala. Vzdycky jsi byla aktivní až hrůza .

V pohodě jsem, ale zdá se mi že bych mohla mnohem víc kdybych nebyla tak pohodlná.

Je to v tvé moci. Ale zase to neprepinej . Proste si užívej.

Sešup, asi jak u koho. Pro mě to byla výrazna změna k lepšímu, kdyz jsem po revoluci mohla pracovat doma. V klidu jsem dospala, zacvicila si plus další rituály pro krásu, na ktere jsem predtim neměla tolik času, uvařila, pak teprve zapnula počítač a začala účtovat . Proste lide jsou ruzni, nekdo se doma zacne válet, ja naopak mam pořád tolik co dělat, ze se nenudim ani vteřinu.

Socialistický člověk byl zvyklý na diktaturu jedné strany. Když mu sundali okovy, najednou neví kudy kam a požaduje okovy nazpět.

V kapitalismu je ta diktatura neustále povinnosti od rána do večera někde hákovat a byt zapřaženy jak kůň ještě větší, než bývala za socialismu. Tam je to přímo náboženství vydělávat peníze.

Ale jdi ty brepto

Jenomže já mluvím o penzistech,kteří už mají produktivní věk dávno za sebou.

Možná kdyz cloveka neco trápí a bolí, tak to vzdá. A taky je to povaha.

To si ale nerozumíme.Staří lidé si nějaký sešup ani neuvědomují,protože si na tenhle způsob života postupně zvyknou a ani jim nevadí.Natož aby jej vnímali jako vzdání se.

Bohužel, jak kteří.

Vykonávání nějaké profese do nejzazší možné doby je prospěšné nejenom kvůli financím a zmíněnému režimu,ale i setkávání se s mladšími lidmi.Člověk je nucen o sebe dbát a procvičovat i šedé buňky.

bohužel nemůžu teď kvůli koronaviru pracovat. takže se otravuji, chodím občas s vnoučaty, vyvařuji ale to je furt o ničem. Taky vodím maminku a švagrovou po doktorech nebo na procházky, což je taky otrava. Zajímalo by mě čím se baví důchodkyně :-)) fakt vážně, co může ještě bavit starou bábu.

Věk může obrousit vysoké nároky,které si člověk vždy nakládal.Nemá pak pocit provinění,když si trochu zalenoší,protože oddechový čas je nutný k načerpání sil.Jen to holt musí umět správně vybalancovat.

Co baví tebe?

Mě by bavila moje bývalá profese,ale už bych nemohla dojíždět do Prahy.Pevný režim mi tedy udržuje pes a teď s tou distanční výukou ještě víc i vnoučata. (Ale asi nejvíc mě baví,když si s kamarády otevřeme dobré bílé žernosecké ,přítel naladí kytaru a společně si zazpíváme.)

a fora..ne?

Njn.Obávám se,že už jde spíš o závislost,protože někdy mě spíš o náladu připraví.

Kamarádi jsou super, ale v dnešní době je to taky trochu problém. My se sejdeme se sousedy, to jsou přátelé. Jdeme třeba i ven spolu, ale jinak co jsme se scházeli tak zatím je to o ničem. Takže díky za tip :-) Až bude jaro a zahrada, bude to zajímavější.

Aspoň to nezevšední.

Prave jsem koupil dalsi kytraru a ctvrtou vyrabim.
Vlastne ani nemam cas se naucit nejkou novejsi pisnicku.
Uz i Osmi Den od Jandy je moc stary.
Jako Katapult : Ahoj, rad Te vidim jak je?

My nejraději ty kýčovitě koltíkářské,o Niagaře,žlutejch růžích z Texasu,Japoneč­ce,hučící řece a tak. Noví nám připadají Nedvědi.

Co ještě muze bavit starou babu - no milion věcí . Chodíme na pěší vylety, 3 kamarádky, nekdy jdu sama. Ráda jezdím autem v klidných místech, na houby, na kole. Doma si šiju, pletu, hačkuju, vymýšlím modely, neco vytvářím, čtu, cvicim, pouštím si oblíbené filmy, práci nepočítám, ať už úcetnictvi, vareni, zahradu, slepice... Raduju se z kocourku, teď mám dva, z papoušků. A to jsem dost buchta, samotářka. Kdyz se svetobeznice jako ty, ratko, zeptá, co ještě muze bavit starou babu, tak ti to proste neverim .

taky by mě bavilo zvířátko, kočička. Ale manžel nechce. Sousedka nám nabízela kocourka, zásadně nesouhlasil. A cvičit bych taky mohla trochu. Samé dobré tipy :-)

To,co jmenovala Jes,jsou záliby,které má v různé míře oblíbené každý.Ještě jsme např.nezmínili literaturu,spor­t,rozmanité rukodělné práce ap..Mě ale nešlo o koníčky,které lze odložit,nýbrž o ten zmíněný pevný režim.

Pevný režim dodržuje moje máma. Je si moc dobře vědoma že přichází o rozum a sílu (a smysly). Je to něco co ji udržuje naživu. Tedy kromě mých každodenních návštěv. Ovšem to už její život postupně dohořívá. Brzy jí bude 96 let.

Moc gratuluju!
(Moje tchyně se dožila 99,zemřela před dvěma lety -později než její děti,vč.mého manžela - a kupodivu jsme k sobě našly cestu až v posledních letech jejího života,kdy ocenila moji přítomnost i pomoc.Hlavu měla až do konce bystrou.)

Nebyla to nahodou tvrda zena? Ptam se proto, ze to casto byva u lidi, kteri preziji sve deti..

Hodně tvrdá,která projevovala lásku pouze svojí dceři-na syny a jejich rodiny už se jaksi nedostalo.Velmi brzy jsme se to s mužem naučili ignorovat a nesnažit se o změnu.No a nakonec mi jí bylo líto.

A byla šťastná?

Ona sama by navenek tyhle úvahy nikdy nepřipustila,takže mohu jenom odhadovat.Svůj život měla ráda,bavilo jí být generálem,sebe­kritika byl pro ní cizí pojem,ale byla statečná,nebyla malicherná.Ob­divovala jsem její manuální zručnost,kterou po ní podědil můj manžel.

moc pěkná charakteristika

nakonec je člověku líto každého bezmocného

Jj.

Zvířátka dokáží život obohatit, naplnit, dávají nám strašně moc . To bych si prosadila, na tvém místě.

my měli kočičku. když umřela, tak jsem se léta s tím nemohla vyrovnat. Dodnes slzím :-) Mám k zvířátkům příliš blízko.

Ja vim, pamatuju si, jak jsi o ni psala. Moje maminka vzdycky říkala, že na smutek nad prázdným pelíškem existuje jediny lek - rychle do nej dat nějaké zvířátko.

Tyhle náhrady lze praktikovat do určitého věku.

To jistě, a to je pro staré lidi smutné, že pokud jsou zodpovědní a mají srdce, tak uvažuji, aby zvířátko nenechali na světě opuštěné.

taky mu nedokáží dát to co potřebuje, když jsou sami závislí na druhých.

Já si nemohu dovolit marodit,protože by mi neměl kdo Ira venčit.Nejenom,že je závislák,ale přeci jenom s velkým psem,náročným na dostatek pohybu,nejde o nic moc jednoduchého.Ani psí hotel s dobrou pověstí se mu nelíbil.

Protože miluje tebe. Tak mu musíš vydržet . I kdybys mela lézt po čtyřech, tak musíš fungovat. To taky dobre znam.

Kdoví,jestli právě tohle není recept na udržení solidní kondice.