Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

to právě nevíme, zda smrt je konečná. něco mě varuje, ať si dám pozor a že tak jednoduché to zas není.

Jednou jsem omdlela, normálně svet najednou prestal existovat . Tak takhle si predstavuju smrt. Všechno skončí, i já.

myslím že ne, omdlít znamená jen vypnout částečně funkce které řídí vědomí. to se děje i když spíš. Vidím to trochu jinak, před smrti se zesílí EMG impulzy, mozek jakoby se celý aktivoval a všecky centra jednou na plný výkon. Něco se tam děje, ale umírající to již neřekne. Tato aktivace může probíhat v úplně jiném časovém režimu než jsme zvyklí M vidíme dvě vteřiny, pro umrajícího to může být věčnost. protože to je poslední čeho si je vědomý, jeho život. Ti co měli před smrtí často mluví o tom, že se jim odehrál život před očima jako film.

Smrt je velké mystérium a neznámá.Kdoví,co bude po konečné našeho mozku.... (Konečně se ale dozvím,zda mám pravdu s tou nesmrtelnou duší a setkáním se všemi blízkými.)

Vetsina lidi umira ve spánku, nevi o tom. A clovek pry nemuze zemrit bez ztráty vedomi. Coz je úlevna myšlenka.
Tušení smrti, to je něco jineho.

a to říká kdo?

Doktoři.

Podelim se s jednou zkusenosti..mam za sebou tezky uraz, sedela jsem vzadu v aute a bavila se s kamaradkou. Najednou jsem uvidela svetla auta, ktere se ritilo primo na nas. pak uz jsem nevidela a necitila vubec nic, naraz jsem vubec nezaregistrovala. Probudila jsem se na chvilku, nemohla se pohnout a nemohla se nadechnout, pak jsem znovu upadla do bezvedomi a vzbudila se za dva mesice z komatu. Teprve pak jsem se dozvedela, co se stalo, vyvozuji z toho, ze clovek ztraci okamzite pri narazu vedomi a neciti vubec zadnou bolest. Utrpela jsem zlomeninu druheho krcniho obratle.

a teď je to lepší? můžeš se hýbat?

Kdyz jsem se vratila domu, nemohla jsem udrzet sklenici v ruce, tocila se mi hlava a chuze mi delala velke potize,
nemam zadne ochrnuti, zbylo mi omezene otaceni hlavou a boli me temer neustale krcni svaly. Plavu jen pod vodou, nebo na zadech, jezdim autem, na kole, na bezkach....napsala jsem o tom proto, ze uz vim, ze pri narazu nikdo nic neciti..neni se treba bat.

to je ale jiná situace, podobná jako omdlení či spánek. Nejedná se o umírání. Já taky omdlela víckrát i se topila. Umírání chápu jako skutečné totální konečné vypínání funkcí mozku - nikoliv pouze vypnutí vědomí kvůli úlevě.

To je jedno, slo mi o bolest, kterou jsem vubec necitila . Mela jsem prozitek v blizkosti smrti..

Tos ale měla "jenom" štěstí v neštěstí,protože milosrdné bezvědomí nepostihne každého.Těžce zranění často křičí bolestí dokud nejsou vyproštění a není jim konečně podáno morfium.
Ale raději od tohoto tématu pryč.Přejme si pevné zdraví a bezbolestné dny až do konce.(Konec dobrý,všechno dobré).

jojo, přejme si dobrý konec. Všem ho přeji