Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Předmět diskuze: Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes - Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.

Zobrazení reakcí na příspěvek #9556

Zobrazit vše


| Předmět: RE: Dotaz
14.03.21 07:40:39 | #9556
Reakce na příspěvek #9499

Existoval vždycky a žádný politický systém jej nedokáže vymýtit. Není pravda, že jsme žili v jednobarevném prostředí, Romové zde byli vždycky atřeba jejich invalidní důchody, které byly v jejich komunitě za socialismu dost četné, byly přímo rozbuškou rasizmu. Další jsou zde také zmíněni a to za normalizace importovaní Vietnamci. Vztah našich lidí k nim ale byl jiný, než třeba k Romům, nešlo o nějakou zášť, jen byli považováni za podřadné, ne tak dobré, jako bílý muž, ale náš lid s nimi kšeftoval od prvopočátku. Takže sice jim naši lidé automaticky tykali a nadávali do rákosníků, ale hodinky, či rifle od nich nikomu nesmrděly.
Nenávist k jiným národům existovala taktéž vždycky. V dobách socialismu lidé nenáviděli hlavně Němce a po invazi pak Rusy, neboť obojí k nám přijeli v tancích. My, myslím lidi narozené delší čas po válce, jsme nenávist k Němcům už nepociťovali, k Rusům určitě ano. Generace našich rodičů a prarodičů nenáviděla oba tyto národy.
Je celkem zajímavé, že jsem se ani u nejstarších příbuzných, či známých, které jsem stihl poznat, nesetkal s nenávistí k Rakušanům. Mnozí se za Rakouska narodili, ale nikdo z nich na ně nenadával. Filmy i knihy, včetně školních učebnic, byly prošpikovány výrazem "nenáviděné Rakousko", či Habsburkové, ale jak se zdá, i relativně krátký čas tuto nenávist zahojil. A nebo, což si myslím já, nebylo to s tou nenávistí k Rakousku tak horké, jak páni pražští umělci a redaktoři psávali. Ale nevím, tu dobu sem nezažil, neměl jsem tu možnost hovořit s nikým, kdo žil za monarchie jako dospělý. Zbyla je ta literatura. A také možná, to s touto nenávistí bylo trošku jinak v Čachách a jinak u nás na Moravě.
No a v neposlední řadě zde zcela jistě byla, asi ne přímo nenávist, ale určitě vzájemná averze mezi Čechy a Slováky. My jsme Slováky pohrdavě nazývali jako čoboláky, nebo pasťaře, oni nám neřekli jinak, než Čehúni. Samozřejmě v novinách, nebo televizi o tom nebyla ani zmínka, ale do idylických vztahů mělo soužití těchto dvou národů hodně daleko a to po celou dobu společného státu. Češi Slovákům vždy vyčítali peníze, které putovaly směrem na Slovensko na rozvoj a investice do nesrovnatelně zaostalejšího slovenského hospodářství. A Slovákům se zase nelíbilo, že o tom, co bude a nebude na Slovensku, si nemohli rozhodovat sami. To známé heslo "Dosť bolo Prahy" nevzniko pro nic za nic, mělo příčinu v Pragocentrismu, tato choroba sžírala Československo od svého vzniku a byť byla snaha ji léčit vznikem federace v roce 68, bylo už pozdě, navíc se nejednalo o plnohodnotnou federaci, téměř o všem stále rozhodovala Praha. Lék se ale nakonec našel a paradoxně až rozbitím společného státu se vztahy mezi Čechy a Slováky velmi zlepšily, já je dnes povaužuji za nejlepší v historii.



| Předmět: RE: RE: Dotaz
14.03.21 08:11:55 | #9558 (1)

Romové byli "naši" ,narození v Československu a přestože s životním stylem mnohých z nich byly problémy,kvůli pracovní povinnosti byly menší,než po r.89 Neměli bychom zaměňovat rasismus s oprávněnou kritikou způsobu jejich života.Coby rasisté bychom nemohli mít tak kladný vztah k Vietnamcům. *33018*
Vztahy k Němcům,či Rusům byly ovlivněny historickými politickými událostmi,ale nešlo přeci o nenávist vůči konkrétním lidem jenom kvůli jejich národnosti! Antipatie vůči Slovákům jsem nezaznamenala nikdy.Že na Slovensku dřímala touha po samostatnosti,kte­rou tamní politici po r.89 dokázali zúročit,je věc jiná.



| Předmět: RE: RE: RE: Dotaz
14.03.21 13:50:32 | #9673 (2)

Problémy nebyly menší, jen se o nich nepsalo, bo za komoušů byl téměř každý problém tabu, nejen jinak žijící národnostní menšina. Tehdejší média měla za úkol vytvářet dojem rajské zahrady, kde vše jen kvete. Nekvetlo. Fiktivní zaměstnávání lemplů, včetně lemplů z řad Romů, mohlo vyvolat dojem, že u nás všichni pracují. Nebylo tomu tak, šlo jen o razítko v občance, to bylo povinné, nikoliv pracovat. Nenapsal jsem přece, že u nás byla rasistická nenávist vůči všem jiným rasám. Třeba k Havajcům, nebo Eskymákům asi nenávist mnoho lidí nechovalo. Ale k Romům byla a je stále, není třeba před tím zavírat oči. Co udělá většina lidí v plné šalině, když přistoupí skupinka mladých Romů? Okamžitě si začne hlídat tašku a peněženku. A proč, když se ti Romové narodili u nás? Nikdo nikoho z nich osobně nezná, přesto je na pozoru a proč? Protože jsme rasisté, byť si to mnoho z nás odmítá přiznat a byť tu romskou skupinku tvoří třeba studenti, kteří nikdy nikoho neokradli, jen mají smůlu, že nemají bílou kůži.
Co se týče Rusů a Němců, pak věru šlo o nenávist, čistou nenávist a hlavně odpor vůči příslušníkům těchto národů, vytvořené na základě životních zkušeností. Samozřejmě vyjma konkrétních příbuzných, či známých, ale obecně byl pro naše rodiče a prarodiče každý Němec fašista a každý Rus komunistický okupant. Tak jsem to ve svém okolí i příbuzenstvu vnímal. Vím, že to tak nemá být, jenže vysvětluj pamětníkům a očitým svědkům válečných i komunistických zvěrstev, že Němci už jsou hodní a ti Rusi sem přišli pomáhat.
Antipatie Češi - Slováci jsem zažil mnohokrát, stačilo posedět v hospodě, když se vysílaly zprávy, nejčastěji na vojně a naposled a nejvýrazněji při návštěvě Prešpurku, někdy na jaře roku 1992. Na ten zfanatizovaný a hlavně nenávistný dav na tamním náměstí nikdy nezapomenu. Vím, že tam řičel jen nepodstatný zlomek Slováků, přesto mě zbavili iluzí o možnosti pokračovat ve společném soužití v jednom státním útvaru a taky jsem od té doby na Slovensku už nikdy nebyl, byť to tam mám kousek. Nejen peníze tekoucí z Čech na Slovensko a Pragocentrismus, ale i diametrálně odlišné poměry za druhé světové války sehrály svou roli, spousta Čechů nikdy neodpustila spoustě Slováků jejich fašistické angažmá, třeba v Hlinkovic gardách. Podívej se na film Obchod na korze, třeba ti to trošku otevře oči. O tom se taktéž nikde nepsalo a v hodinách dějepisu se kapitola Slovenský štát smrskla na dvě, nebo tři alibistické věty, které se u tabule ani nezkoušely. Dodnes se o tom téměř nemluví, Češi se taktně neptají a Slováci mlčí. Tím vším pochopitelně nepopírám i vše dobré, co mezi Čechy a Slováky existovalo a bylo toho hodně, kultura, sport, práce, dovolené atd. Jistě, nic proti. Ale vytvářet dojem, jak jsme se vzájemně milovali, není určitě na místě, nebyla to žádná idylka, a kdyby byla, tak by se Československo přece nerozpadlo. Ten stát nerozbil Klaus s Mečiarem, ti jen podepsali to, o čem se posledních asi šedesát let mezi lidmi napřed jen šeptalo, či mluvilo po hospodách, ale nakonec křičelo na náměstích.
Ještě jsme zapomněli na velké specifikum - Židé, ale to je velmi složité téma a sem se určitě nevejde.



| Předmět: RE: RE: Dotaz
14.03.21 10:15:50 | #9566 (1)

U nás na Moravě byly historicky vazby na Vídeň :-) Ty se zpřetrhaly, kvetoucí města zpustly a stal se z nich šedivý konec světa s kasárnami.



| Předmět: RE: RE: RE: Dotaz
14.03.21 10:21:38 | #9571 (2)

Třeba takový Mikulov... Ale z Mikulova se opět stala jedna z perel Jižní Moravy.-)



| Předmět: RE: RE: RE: RE: Dotaz
14.03.21 10:24:09 | #9572 (3)

Teď už je z něj pěkné městečko :-) A to se postupně stává i z ostatních za komunistů těžce trpících měst kolem hranice. Určitě nejsem zastáncem starých pořádků :-))) Díkybohu za to co máme dnes.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: Dotaz
14.03.21 10:29:32 | #9577 (4)

Tak hlavně aby to vydrželo.-))



| Předmět: RE: RE: RE: Dotaz
14.03.21 13:58:49 | #9687 (2)

Tak, tak, Morava krásná zem a do Vídně blíž jak do Prahy... *22*