Každý měl zaměstnání, ale málokdo smysluplnou práci
Faktem je, že za socialismu musel mít každý zaměstnání. Kdo ho neměl,
dopouštěl se trestného činu a mohl skončit ve vězení. Ovšem to, že měl
každý práci neznamenalo, že každý opravdu pracoval nebo že by měl dobrý
plat. Známe přísloví z tehdejší doby praví:
Lidé předstírají, že pracují a stát předstírá, že je za to
platí.
A opravdu tomu tak bylo. To, že musel každý pracovat způsobovalo umělou
přezaměstnanost, která snížila produktivitu práce na minimum. Bylo
naprosto běžné, že závod, který ke svému chodu potřeboval 50
zaměstnanců jich měl 150. Tato umělá přezaměstnanost samozřejmě
snižovala produktivitu práce na minimum a tím docházelo k naprosté ztrátě
konkurenceschopnosti. Mnozí historikové se domnívají, že i kdyby nebylo
Listopadu, režim by do dvou let padl z důvodu zhroucení ekonomiky. Není bez
zajímavosti, že zákon o povinné práci režim zneužíval i v boji se svými
politickými odpůrci. Jednoduše jim znemožnil pracovat a poté je stíhal za
“příživnictví”.