Tajemné Havlovy restituce
Václav Havel nabyl po své sametové revoluci v restituci rozsáhlý
majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která
prolomila Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno
pražského pozemkového krále, miliardáře Miloše Červenky.
Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na
počátku 20.století. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou
dílem strýce Václava Havla Miloše Havla, filmového podnikatele. Významnou
měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel, majitel
stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem
Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou
homosexualitou.
Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování
Barrandovských studíí, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem
Osvaldem Koskem. Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na
dovozu a promítání amerických filmů.
Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se
nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela
tehdejší elita českých herců. Miloš Havel byl ochoten učinit cokoli, jen
aby se zachránil. Ochotně tedy spolupracoval nejen s okupační správou, ale
také s Gestapem. Později po válce měl štěstí, že se dokumenty o jeho
stycích s Gestapem ztratily (stalo se tak v průběhu jeho námluv s StB).
Po válce byl Miloš Havel označen filmovou obcí za kolaboranta s nacisty,
byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných okolností staženo. Z
této doby existují také doklady o čilých stycích Miloše Havla s StB. Aby
se zachránil, podepsal Miloš Havel StB také spolupráci. Po navázání
spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa. Oficiální prameny
tvrdí, že poté svou spolupráci s StB ukončil.
V Západním Německu požádal Miloš Havel jako pronásledovaný český
žid za války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války
totiž prodal polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi
7 milionů korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl
přinucen. Západoněmecký rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v
plném rozsahu jej odškodnil.
Vraťme se však k našemu Václavu Havlovi. Ten se celý život programově
angažoval v „antikomunistickém“ disentu, ve kterém však byla řada
(bývalých) komunistů, tzv. „osmašedesátníků“. Namátkou uveďme
jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata,
Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších.
Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než
tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval
rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k
dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své
disidentské seance.
Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu
Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl
komunistickým parlamentem jenomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib,
přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným
a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a
především v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském
fóru rozhodující slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k
hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky
zabavené teprve po 25.2. 1948.
Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda,
je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako
kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na
něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce
1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý
majetek, o který požádal.
Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert
kříže. Na přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002:
„Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už
mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne
tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu
věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety.“ Jednoznačné stanovisko k
Benešovým dekretům však Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví
proč.
O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se
jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou sametové
revoluce a falešného sametového „národního obrození“. Restituce
příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77, a ti chartisté, na které
nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova
spolupracovnice a disidentka z Charty 77 Marta Chadimová, jejíž restituční
podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však bohužel
odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího
přítele z Charty 77.
Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na
to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční
čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze
přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických
v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.
Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše
Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent
moskevského MGIMO (aneb „Akademie KGB“) Červenka také Havlův majetek
spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka“. Naskýtá se proto otázka,
pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.
Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem
ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna
společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce
asistovala šedá eminence jménem Červenka.
Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá.
Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havlův praděd se
musí obracet v hrobě, vida jak Václav s rodinným majetkem naložil.
Rozhodně však nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.
Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej
vykreslují některá média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy velmi
trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za
„jednoho z nejlepších synů národa“ vybrán jistý deviantní fotograf
obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská.
Je to jen důkazem, kterak se instalovaná „česká kulturní elita“ utápí
v bahně pokrytectví a bezpáteřosti.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život
žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s
(bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. Po jeho úspěšném 17.
listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická
elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem
bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu.
Svou maskou plachého, slušného a sympatického „Vaška“ ohlupuje Havel
řadu občanů dodnes. Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené
morálky naší společnosti. Zradou vlastních ideálů, které hlásal v roce
1989, se na úpadku morálky a národního cítění Václav Havel podepsal
ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá
jako „morální symbol“, tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a
neupřímnou morálku za svou.
1
madam... Vy
jste povedenej komik... 
za pobavení... Humanita: zřejmě máte na mysli humanitární bombardování
civilistů v Jugoslávii... v Iráku... v Sýrii... a podobné humanitární
akce po celém chrámu lidstva...!!! Tolerance: Zřejmě máte na mysli
toleranci jakou naznačil třeba G.W.Bush mladší, který prohlásil něco v
tom smyslu, že o USA může každej říkat co chce... ale musí dávat dobrý
pozor, co říká... nebo toleranciu pří výstavbě plynovodu Nord Stream2...
Bratrství: pravděpodobně máte na mysli bezpečnost Ruska, Číny a jiných,
třeba i evropských zemí, které se nechtějí podrobit takzvaným západním
rádoby demokraciím... jako jsou USA... Německo... Francie... Británie... a
podobné mírumilovné země... Rovnost: zřejmě máte na mysli akorát duhové
pochody těch bezpohlavních pomatenců... protože já neznám zemi, kde by
nebyly třídní rozdíly a kde by si byli všichni rovni před zákonem...
jestli Vy ano, prosím o informaci...!!! Svoboda: to budou pravděpodobně ty
miliardy pracujících v Asii... v Africe... a dnes už i v Česku... kteří
pracují pro nadnárodní společnosti a mají možnost se svobodně rozhodnout
zda-li pracovat za almužnu nebo pojít hladem...!!! 
Sláva zednářům...
1
1
1
1
1