Na podzim 1991 varoval Václav Havel před koncem Československa ve
Federálním shromáždění:
"Nejde už jen o to, jak se bude náš stát jmenovat, nebo kolik bude mít
federace pravomocí. Jde o samo bytí státu, jehož jste nejvyšším
zastupitelským sborem, státu, v němž se již tradičně zauzlují, a
rozuzlují moderní evropské dějiny."
Česká strana chtěla vždy společný stát udržet,slovenská naopak.V re.92
přijala Slovenská národní rada text deklarace o svrchovanosti Slovenska.
Havel ještě týž den abdikoval:
"Dne 20. července v 18 hodin odstupuji z funkce prezidenta České a Slovenské
federativní republiky. K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze, a vedlo
mě k němu zjištění, že závazky vyplývající ze slibu věrnosti České
a Slovenské federativní republice a její ústavě nemohu už nadále plnit
způsobem, který by byl v souladu s mým založením, přesvědčením, a
svědomím."
Proti politické dohodě o rozpadu státu protestovala opozice,i občanské
iniciativy-chtěli referendum.To tehdejší pravice zablokovala ve Federálním
parlamentu.Obávala se totiž rozdílného výsledku.Tehdejší federální
premiér Jan Stráský:
"Mohla nastat situace, že jedna část země řekne, že chce rozdělit, a
druhá, že se nechce rozdělit. To by bylo patové, a mohlo by to vést ke
stejným událostem, které známe z jiných zemí, protože jeden národ by se
odmítl podřídit vůli toho druhého. Z tohoto hlediska bylo referendum velmi
nebezpečné. To nebezpečí šlo až po možnost občanské války."
Teprve po nekonečných dohadech,kdy se v podstatě Česko dostalo do role
prosebníka,začalo se měnit veřejné mínění i zde.Teprve potom se zdálo
rozdělení rozumnější i pro V.Havla.

A že bys
litovala svého postoje,to fakt nevěřím.
Ostatně kdyby neabdikoval,budeš
tvrdit,že se toho prezidentsví držel zuby,nehty.