Krakistán

mezi námi - já fotbalisty považuju spíš za voly

mnohokrát jsem viděl krávu která kope velkým balonem lépen než fotbalista 1.české fotbalové ligy

Skot - to jsou velice chytrá zvířata, lidmi podceňována. Moje segra stále hospodaří, má kolem 50 kusů, z toho dvacet krav. Nějaké býky a mladý dobytek, tam se počet mění. Protože přistupuje ke každému kusu individuálně už od narození, není rozdíl mezi psy a skotem: slyší na jméno, přijdou na zavolání, zůstanou na místě. Když měla malou vnučku, tak ta s oblibou chodila mezi nimi. Kráva si lehla, děvčátko si vylezlo na krávu a sjíždělo po ní jako po skluzavce a pak na krávě usnulo... a kráva nic...trpělivě čekala až to holčičku přestane bavit

krávy jsou hlavně hrozně zvědavé od přírody
jeden veterinář mi poradil jak poznám nemocnou krávu
když veterinář přijde k ohradě tak krávy se hned jdou podívat co se tam děje
a pokud nějaká kráva ignoruje svou zvědavost tak s ní něco není v pořádku

Když ještě hospodařili moji rodiče, tak ještě chovali krávy "na mléko" a spolupracovali se sousedy: u nás byly dojnice s telaty, mladý dobytek byl u sousedů. Ale už malá telata šla do ohrady, aby byla na vzduchu, zavíralo se do chléva až se sněhem. Tehdy sousedé dali asi tříměsíční telátko své dceři v sousední vesnici, také chovají skot. Byla to jalovička, vhodná do chovu, tak aby si ji vychovali sami. Telátko dali do ohrady k jejich skotu, jenže ta malá mrška z ohrady utekla. V neděli ráno. Nevěděli jsme o tom a tak jsme s táto sbalili lana a že si jedeme zalozit na skály. Cestou jsme natrefili na "hledače telete." Táta se nabízel že jdeme hledat taky ale tam už byla půlka vesnice, prý máme jet na skály. Táta řídil, já seděla za ním a ze sedla jsem se rozhlížela. Už jsme byli téměř u skal, když jsem si najednou uvědomila, že louka, kolem které projíždíme, má stejnou světovou orientaci i tvar, jako ta louka, kde se u našich telátka pasou: ze severu a západu les, z jihu a východu ohrada, spád k severu. "Tati, zastav! Tady by to tele mohlo být!" Táta byl skeptický: "Nic nevidím - ty jo?" Neviděla jsem. Ale uprostřed louky byla mez (na našem poli mez není) Já jsem furt věřila, že to tele tam je a proto jsem došla až k té mezi. A - bylo! Leželo pěkně pod mezí, na sluníčku, napasené, spokojeně přežvykovalo. Schované, odnikud vidět nebylo! Zavolali jsme mobilem ostatní hledače. Sice nevěřili, že tele je až tak daleko ale opravdu bylo! Říkala jsem jim: "Zavoláme moji sestru, to tele jí přijde až k rukám!!" ale oni nevěřili a začali tele chytat sami. Neuspěli, jenom ho poplašili a pak museli zavolat veterináře, aby tele uspal. On se divil: "Jak vás napadlo hledat až TADY?" Samozřejmě mne napráskali a musela jsem s pravdou ven, jak mne to napadlo: "No, doktore, KDYBYCH JÁ BYLA TELE tak jde tam, kde mně to připadá známé!" Souhlasil ale dodnes mně to otlouká o hlavu a když mne potká, tak hned spustí. KDYBYCH JÁ BYLA TELE" Po dvaceti letech! Syčák jeden....

KULAKOVÉ !!!!!

vykořistovali jste krávy !

Tady se dokonce člověk i dozví zajímavé životní zážitky… Nejen, že ten je dezolát a ten zase libtard. Super.👍 Nemusí být hlavní téma jenom politika, kterou stejně neovlivníme a zbytečně všechny rozděluje.

Někdy je dobré se i zasmát.
Já riskuju že se budete smát mně - ale - to nevadí, ono je to opravdu směšné

Proč? Třeba mně se tvoje zážitky líbí.😊