Žižka byl v různých dobách hodnocen černobíle. Buď byl líčen jako
vůdce ozbrojených tlup devastujících českou zemi, nebo jako geniální
vojevůdce bránící naši vlast cizáckým útokům.
Dnešní nezaujatí historici jej vidí shovívavěji, v kontextu jeho doby.
Středověké válečnictví bylo brutální a vítězné armády si často
počínaly mnohem hůře než husité, křižácké výpravy nebyly výjimkou.
Je nesporné, že Žižka dokázal vítězit s menším počtem prostých
rolníků nad vycvičenými armádami sebranými ve všech okolních zemích.
Využil k boji nejen tehdejší zbraně jako meče a kopí, ale ty, na které
byli prostí lidé zvyklí jako zemědělské nářadí ( třeba cepy) a vozy,
které zase umožnily hromadné využití střelných zbraní - do té doby
neobvyklé. Dále je třeba uvést, že v jeho vojsku byla tuhá kázeň, jakou
tehdejší šlechtická vojska neznala. K bezuzdnému loupení a vraždění pod
Žižkovým vedením až na výjimky nedocházelo, o kořist zpočátku ani
prvoplánově nešlo, naopak drahá kněžská roucha, obrazy a knihy vysoké
hodnoty byly často ničeny, páleny. Boj byl motivován spíš ideově - proti
" nepřátelům slova božího". To spíš po jeho smrti se k vítězícím
husitům přidávaly různé kořistnické skupiny a ty měly neblahý vliv na
další důsledky války.
Co lze Žižkovi vyčítat, ale jen z dnešního pohledu, je náboženský
fanatismus, který jej vedl k nemilosrdnému pronásledování představitelů
tradiční církve, kněží a mnichů. Také ničení klášterů, dobytých
tvrzí a hradů. Nicméně jeho nepřátelé, pokud mohli, si počínali stejně
s přívrženci kalicha. Husitské války byly tak devastující, protože
trvaly dlouho. Jiné tehdejší války a tažení často končily jedinou bitvou
a vítězstvím jedné strany - během několika týdnů či měsíců. Ty
husitské trvaly 12 let, v nichž země byla pustošena, obchod téměř
zanikl.

