Rozcestník >> Politika >> Krakistán

Tak u nás už nebylo co rozorat, komouši to zvládli ještě když plnili plán.
S těma cestama jsem si toho teda nevšiml, alespoň ne zde v okolí.
Spíš vidím, jak praktikují orbu hezky řádkama z kopce, aby při přívalových deštích mohla voda co nejrychleji odtékat a co nejvíc toho cestou zničila.
No ale kdo u nás obdělává nejvíc polí?
Kdo je náš nevětší sedlák?
No přece idol všech bolševiků, soudruh agent Andrej, migrant z východu.
Popravdě, docela obdivuji všechny, co na těch polích ještě něco dělají, myslím skutečné zemědělce, kteří pěstují potraviny. Trh je totálně zdeformovaný, příroda se bouří, výsledky nepředvídatelné.
Takže polí obecně ubývá poměrně rychlým tempem. Na značných plochách se pěstují solární panely, to je díky debilitě politiků velmi výnosná plodina. Druhou nejvýnosnější plodinou je u nás benzín a nafta, tedy řepka, kde je taktéž dementními politiky výhodně nastaven zaručený odbyt. No a polí taky ubývá díky intenzivní výstavbě. Staví se věci relativně přínosné, třeba dopravní infrastruktura, ale také se cenná půda betonuje za účelem zřizování nekonečných skladovacích hal. Bydlení je někde uprostřed pochopitelnosti, páč sice chápu, že každý chce někde bydlet, ale nějak moc nechápu, proč zastavět kilometry čtvereční novými botovými i rodinnými domy, přičemž téměř každé město má ve svém centru obrovské plochy zchátralých ojektů, továren, vybydlených činžáků atd. Nevídím proto důvod, aby se města a vesnice tak rychle rozpínala do polí, mělo by se více rekultivovat uvnitř aglomerací. Zas tolik nás nepřibývá, aby byla celá země za sto let celá zastavěná barabiznama a betonem.

Jo, podepisuju. Úbytek volný krajiny obecně, to je problém. A její využívání jakbysmet.

Psal jsem o polích, ale ještě se to týká lesů, či spíše jakýchkoliv člověkm nevyužívaných ploch ve volné přírodě. Těch taky ubývá. Člověku je z toho někdy k pláči, či s píš k poblití, když vidí, jak se v zájmu kšeftu ničí nejcennější kousky naší krajiny.
Kapitolou samou o sobě jsou naše hory. Když člověk přijede do kteréhokoliv národního parku, či jinak chráněného území v našich horách, na první pohled jej zaujme dvojí přístup, či dvojí metr pro dva různé druhy lidí. Pro mlčící většinu, tedy nás, plebs, platí tisíce zákazů, omezení, nařízení a za vše nekalé je vyhrožováno pokutami. Nesmí se tam, či jinam, může se chodit jen po vyznačené stezce, nesmí se jezdit auty, či jinými vozidly, nesmí se utrhnout jediný kvítek, stanovat, rozdělávat oheň, nocovat pod širákem atd. Zdánlivě je to správné a logické a já s většinou těch opatřeni i souhlasím. Jenže. Jiná pravidla platí pro byznysmeny v oblasti horské turistiky, jejich veličenstva vlekaře a vůbec celou tu horskou šlechtu. Oni totiž můžou téměř všechno. Já nesmím utrhnout jedinou pampelišku, oni můžou vykácet sto hektarů lesa, postavit stožáry lanovek a provozovat sjezdovku v zimě, či půjčovnu kol v létě. Najednou se zrovna tam jezdit může, jinde samozřejmě ne, to je jasný. Teda jen do doby, kdy kousek vedle vykácí další nadčlověk další les a zprovozní další klouzačku, postaví hotel, samozřejmě s bazény a vším, co moderní "turista" vyžaduje. Horský podnikatel může jezdit džípem kde se mu zlíbí, v zimě na skůtru, či rolbě taky, včetně míst, kam já nesmím ani pěšky.
To nemluvím o tom, že tito "podnikatelé" sice vytvoří nějaká pracovní místa, ale také značně zatíží státní kasu. Jsou totiž výrobci úrazů, sanitky jsou u sjzedovek několikrát denně, vrtulník tam lítá taky často a horská služba se z toho může posrat. Ale to už není o krajině, to je o normálním bordelu, který panuje i jinde.

Opět podepisuju.

Žádné zemědělství ,na tady maš peníze a proboha nic nechovej a nepěstuj. Všechno dovezeme.....