Krakistán

To mi bylo asi 16 - 17 let...nezlobila jsem. v Č.H. hráli divadlo a od nás tam lidi jeli a maminka chtěla abych taky s ní šla do divadla a já nechtěla, protože jsem měla domluvené rande. Byla mela a ona, že mě zabije a šla pro sekeru, kdyby mě tatínek nebránil, tak bylo asi po mě. Tohle jsem nikde neventilovala, až tady. Tatínek mě nikdy neuhodil, ale maminka mě dost řezala.

No jo, ale jak to souviselo s tim, ze nebyla schopna zabit zivouciho tvora ? Mozna to bylo v affektu.

Mě občas profackovala babča. A vždycky jsem věděla proč.-))) A když jsem se jako děcko vztekala, tak mě mamka chladila studenou sprchou. Taťka ani děda na mě nikdy ruku nevztáhli. Prý by mě museli umlátit.

Mě doma nikdy nikdo nebil.

U mně se o to snažila máti, ale většinou jsem utekl a v pozdějším věku už na mě nedosáhla