je muzeum které patří mezi nejvíc zabezpečené na světě
proto ho letos TŘIKRÁT vykradli :D
je muzeum které patří mezi nejvíc zabezpečené na světě
proto ho letos TŘIKRÁT vykradli :D

.
Pokud příspěvek obsahuje odkazy, musí obsahovat i popis (min 20 znaků).
Vidle v hnoju
Všichnbi normální, co sem chodí.
Takže když to zkrátím, mimo tebe a jitrnice
i housenka je proti vám normální
aviatik?
je to tovje volba.
nikdo ti tu v ničem nebrání, ale když se na něco ptáš, měl bys počítat
s ovdpovědí, která se ti nemusí líbit
Asi něco podobného je na rozhledně / strážní věži Poledník na Šumavě :-)))
"Něco podobného" je třeba taky u Nových Hradů, nebo nad Vyšším
Brodem.
Všude tam byly ostnaté dráty, špačkárny, někde i SUP a jiné
vymoženosti.
Oficiálně, dle tehdejší komunistické propagandy, měly ty ploty a zátarasy
zabránit pronikání imperialistických špionů a nekalých živlů do našeho
socialistického ráje. Ve skutečnosti byly celé ty systémy plotů
konstruovány přesně naopak, tedy aby naši lidé nemohli ven z klece.
"Nepřátelští špioni totiž jezdili normálně přes hranice v autech,
vlacích, či letadlech.
Jj, to je ve Valticích, vedle Reistny. V budově, kterou obývali
pohraničníci.
Vedle cyklostezky Valtice - Mikulov je i Památník obětí železné opony.
Síla.
Kolem Valtic je opravdu kam jít.
Tam si zajeďte na dovolenou. aspoň na dva týdny. A vezměte si kola. Kromě
"profláklých" věcí jako jsou zámky a zámečky Lednicko Valtického areálu
a lodiček na Staré Dyji je teď nová přírodní rezervace Soutok podél
Dyje. (mimochodem: navrhovaný kandidát na ministra zemědělství má zájem o
zrušení CHKO. Jeho kamarád a sponzor Motoristů tam totiž má pozemky)
Pár metrů pod hrází přehrady Nové Mlýny je památník dětí, které se v
Dyji utopily cestou na školní výlet.
https://mojebrno.jecool.net/inka--morava-nove-mlyny-pomnik.html
No a vzpomínaná cyklostezka Valtice - Mikulov vede kolem zvláštního,
nově opraveného mostu. Měl štěstí že byl v hraničním pásmu a nebyl
rozebrán
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cihlov%C3%BD_most_(Mikulov)
(SpraTec toho ví jistě víc než já)
Pohraniční stráž sloužila i přímo na kolonádě Rajstna, ze její
střechy je nádherný výhled po naší krásné jižní Moravěnce. Takže tam
měli pozorovatelnu a volný čas trávili ničením této krásné stavby.
Přilehlé vinohrady směrem k Valticím se obdělávaly i z komančů, ovšem
všichni kdo tam pracovali byli neustále prověřováni a kontrolováni, ne
každý z kolchozu tam mohl. Běžní občané vůbec ne, bylo přísně
hlídané hraniční pásmo (hranice s Rakouskem probíhá hned za Rajstnou.
Dnes je možné tam volně turistovat, kousek za hranicemi je hezká Brána
druidů s výhledem na Schrattenberg.
Tak si tam v letě vylez, když je to otevřený a je tam průvodce, teda
jestli je ten pán ještě na světě. Vyslechl jsem si tam moc hezký
výklad.
Ti Druidi jsou cca kilometr za Rajstnou, takže pár kroků, které stojí za
to.
To vím náčelníku. Jenom jsem nevěděla, že tam bylo hraniční pásmo nebo co a nikdo tam nesměl.
Jéžiš, dyť je to logický, hranice je ani ne toho půl kilometru za Rajstnou, což bývalo hodně málo. V Čechách, kolem hranic s Bavorskem, bylo hraniční pásmo široké někde i deset kilometrů, třeba na pravý břeh Lipna taky nesměl jen tak kdokoliv. Byla to samozřejmě komunistická buzerace, ale i v tom lze najít přínos. Díky tomu, že někam 40 let skoro nikdo nesměl vstoupit, zůstala tam zachována příroda se vším všudy. Například Národní park Podyjí je přímo klenot (vod Znojma k Vranovu kolem řeky.-)).
Ten nádherný cihlový most v Sedleci byl také v hraničním pásmu a proto
nebyl rozebrán na stavby domků
a zůstal, i když
neudržovaný a poškozený. Tam si zajeď, autem dojedeš až téměř k němu.
U nádraží v Sedleci jeď úzkou cestou za nádražím podél trati směrem k
Mikulovu až tam, kde začíná cyklostezka (safra, jestli to nezměnili) tam je
plácek kde necháš auto a pěšky je to k mostu tři minuty 
Moje tetička bydlela v Mušově a když se začalo mluvit o přehradě,
koupila domeček v Sedleci u Mikulova - Kolonce. Takže jí pohraničníci
chodili přímo za barákem, dobře si to pamatuji. Že je na Reistně kolonáda
jsem vůbec nevěděla! Auto jsme neměli, k tetičce jezdívali na motorce
přes léto a kolonádu zakrývaly stromy. I vesnice Úvaly byla v hraničním
pásmu! Moji bratranci se oženili, starší k Českému Těšínu, mladší ke
Znojmu. Tetička zůstala sama. Před čtyřmi lety ji začalo zrazovat zdraví
ale nechtěla si to přiznat. Starší bratranec měl ještě rok do důchodu,
takže jsme se u tetičky "nenápadně" střídali
celá naše obrovská rodina k ní jezdila
"na dovolenou"
na pár dnů, hlavně aby přes noc
nezůstávala sama. Já už tehdy v důchodu byla, tak to bylo hodně "na mně"
přes den jsem trajdala
, projížděla a procházela jsem to tam
křížem krážem a u tetičky přespávala. Někdy jsem vzala i některé
vnouče, Jednu moji vnučku si tetička oblíbila až moc
a brblala, že Larča musí do školy
Larče se tam také líbilo a vždycky
říkala: "Já bych tady zůstala!" Jednou jsem ji vzala k Bráně Druidů.
Ptala jsem se jí: "Líbí se ti tady?" Ale děvčátko že ne a ne. "Co se ti
tady nelíbí?" "Jo. líbí se mi tady!! Ale když já mám v česku rodiče!!"

Prababička pochází taky z Mušova. Kdysi jsem na půdě našla dobové
fotky ještě s těmi ozdobnými rámečky. Naši to chtěli vyhodit.
. Mám ten kufřík schovaný pro další
generaci. Jsou v něm i prachstaré Cyrilometodějské kalendáře.
Tak to schovej, to je poklad! Mně moje segra vyházela všechno, když
staříčci zemřeli
mne vůbec nenapadlo že to
udělá
a nesebrala jsem to!
Kdysi mne nějací lidé, rodáci z Mušova a známí mojí tetičky, vzali do
přehrady když byl nižší stav vody a přebrodili!!! jsme se až ke kostelu
sv. Linharta 
To si piš.-) Pro mě je to poklad. Ke kostelu jsme jezdili v zimě na bruslích. Když teda mrzlo.
Na pohřeb tetičky jsem jela autem se syny. Po pohřbu jsme všichni měli jet do tetiččina domu v Sedleci. Můj starší syn, divočák, všem ujel. v Sedleci u přejezdu mu říkám: "Zahni doprava!!" a dotáhla je k mostu. Chlapi byli nadšení ale vzápětí staršímu zvonil telefon, volala moje dcera: "KDE jste? To jste se ztratili nebo co? My jsme u všichni tady a vy nikde!!" Syn se zasmál: "Však znáš svoji matku ne? Stařenka nás vzala na výlet!!"
Pak bratranec s manželkou vyklízeli dům a hádali se u toho, co vyhodit a
co ne, otravovali každého, ať si něco vezme. Děvčata brblala: "Co my s
tím? Tetička sice měla krásné věci (ráda pletla) ale nikdo se do toho
nevejde!" (tetička byla malá) Tak jsem bouchla do stolu: "Pavle, nalož to do
vozíka a přivez ke mně!" Opravdu přivezl plný vozík pytlů s oblečením a
krabic plných nádobí a jiných hebel. Se snachou jsme to rozebraly, většinu
rozdaly a něco vyhodily ale to už Pavel neviděl - a co oko nevidí to srdce
nebolí! Jsem jeho nejmilejší sestřenice dodnes
