Krakistán

https://www.technickytydenik.cz/rubriky/edice-specialy/100-let-ceskeho-prumyslu-jeste-pred-tim-nez-se-zrodila-prvorepublikova-mince_47382.html

SDFFQHFOQERHFO­IQROFGIEJHROŮI

Ano, je pravdou že po rozpadu Rakouska-Uherska, bylo na našem území 70% tehdejšího průmyslu monarchie. Já jsem ti sem ovšem dal firmy, které prokazatelně měly zásadní přínos na tehdejší HDP Československého státu. A ptám se znovu:

Kolik z nich mělo německého vlastníka?

Nemíním zkoumat firmu po firmě, když jsme doložil, že firmy německých majitelů vytvářeli většinu nebo na tio šly německé peníze ap. Na to vážně nemám čas :-))))

Já ti uvedl fakta. A ano, ty firmy co jsem zde uvedl, ty byly páteří tehdejšího HDP předválečného Československa. To je nepopiratelný fakt.
Stejně co se týče finančního sektoru, rovněž jsem uvedl 2 nejvýznamnější banky.

???
Já ti uvedl také fakta.
Relevantnější než nějaký výčet fabrik, protože se týká přímo HDP.
Ty po mně chceš, abych zkoumal majitele :-)))))))

PS : Jestli to je nepopiratelný fakt nevíme :-)))) zdroj nepopiratelnosti nedodán .-)))))))))))

Ušetřím ti čas:

Škodovy závody v Plzni:
Založení a soukromé období (1859–1945)
1859 – podnik založil hrabě Ernest Goergen pod názvem Waldstein Engineering Works.
1869 – podnik koupil Emil Škoda, schopný inženýr a podnikatel.
Od té doby se jmenuje Škodovy závody.
Po smrti Emila Škody (1900) zůstala firma v rukou jeho dědiců.
Předválečné období (1927–1939)
ČKD byla akciová společnost, tedy soukromý podnik.
Hlavními akcionáři byli zakladatelé (Kolben, Daněk, jejich rodiny)
Emil Kolben byl technickým ředitelem a jedním z hlavních vlastníků.
Po okupaci Československa nacistickým Německem byla ČKD nuceně arizována.
Emil Kolben (židovského původu) byl zbaven funkcí, později deportován do Terezína a zahynul v koncentračním táboře.
Podnik přešel pod německou správu a byl začleněn do Reichswerke Hermann Göring – vyráběl mimo jiné zbraně a vojenskou techniku (např. tanky Panzer 38(t)).

Zbrojovka Brno:
Zbrojovka Brno byla státní podnik.
Vznikla v roce 1918 jako Československá státní zbrojovka Brno (ČSZ Brno), založená nově vzniklým československým státem pro výrobu zbraní (hlavně pušek vz. 24, kulometů atd.).
Šlo tedy o majetek československého státu.

Tatra Kopřivnice:
1850–1918 – Zakladatelé a rakousko-uherské období
Zakladatel: Ignác Šustala (Ignaz Schustala) – založil firmu Ignatz Schustala & Comp. v roce 1850 jako výrobnu kočárů.
Postupně se rozrostla a vyráběla železniční vagony i automobily.
Název Tatra se začal používat od roku 1919.
1918–1938 – Éra akciové společnosti
Po vzniku Československa fungovala jako Kopřivnická vozovka a.s., později Tatra a.s.
Hlavní akcionáři byli čeští a moravští podnikatelé a banky.
1938–1945 – Okupace nacistickým Německem
Firma byla pod německou správou – připojena k říši.
Vyráběla zejména vojenskou techniku pro Wehrmacht.

Aero a Praga:
Letecká továrna Aero, továrna letadel Dr. Kabeš a spol. (později známá jako Aero, továrna letadel, a.s., Praha) byla v období první republiky (1918–1938) soukromou společností.
Založení: Aero bylo založeno v roce 1919 v Praze-Vysočanech.
Zakladateli byli:
Dr. ing. Vladimír Kabeš – technik a podnikatel, později hlavní osobnost firmy,
Antonín Husník – konstruktér a letec
Vlastnická struktura:
Firma byla soukromě vlastněná, s českým kapitálem. Hlavním akcionářem zůstával Dr. Vladimír Kabeš, který měl rozhodující vliv na vedení i technické směřování podniku. Aero nebylo před válkou zestátněno ani ve vlastnictví cizího kapitálu
Aero úzce spolupracovalo s Ministerstvem národní obrany a s armádou ČSR, pro kterou vyrábělo vojenská letadla (např. řady Aero A-11, A-32, A-100, A-304). Také licenčně vyrábělo zahraniční typy (např. britské Aero MB-200 – francouzský bombardér Bloch MB.200).

Praga:
1907 byla Praga založena jako Pražská automobilní společnost (Prager Automobil-Fabrik, PAF) – původně společný podnik mecenáše barona Theodora von Liebiega a firmy Ringhoffer.

Brzy poté se majoritním vlastníkem stal Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), resp. její předchůdci.
V meziválečném období byla Praga součástí koncernu ČKD (Českomoravská–Kolben–Daněk, a.s.), který patřil mezi největší průmyslové podniky v Československu.
ČKD vlastnila většinový podíl a Praga fungovala jako její automobilní a letecká divize.

Baťa:
Firma Baťa byla v předválečném období (do roku 1939) rodinným podnikem, jehož hlavním vlastníkem a vůdčí osobností byl Tomáš Baťa.
1894 – Firmu založil Tomáš Baťa spolu se svými sourozenci Annou a Antonínem Baťovými ve Zlíně.
1908 – Po odchodu sourozenců z firmy zůstal Tomáš Baťa jediným vlastníkem.
1932 – Po tragické smrti Tomáše Bati při leteckém neštěstí přechází vedení a většinový majetkový podíl na jeho nevlastního bratra Jana Antonína Baťu. Ten firmu výrazně rozšířil po celém světě.
1939 – Po okupaci Československa a začátku 2. světové války se firma rozdělila na více částí v různých zemích, aby se ochránila před zabavením.

J. & F. Schicht
Založena: 1848 v Ústí nad Labem (tehdy Aussig an der Elbe)
Zakladatelé: bratři Johann Schicht (1822–1880) a Franz Schicht (1823–1883)
Firma byla rodinným podnikem rodiny Schichtů.
V roce 1929 se Schicht spojil s několika dalšími podniky (např. Setuza, Drogerie Schicht, Ott) do koncernu Unilever, čímž se rodina stala spoluvlastníkem a akcionářem Unileveru.

Ano, tato firma splňuje to, co jsi psal.

Vítkovické železárny:
Rodina Kleinů: V 19. století byla železárna pod vedením rodiny Kleinů, kteří podnik výrazně rozvíjeli.
Bývalé české bankovní a průmyslové skupiny: Po roce 1918 (vzniku Československa) se vlastníkem stala Akciová společnost Vítkovice, kde podíly držely české a československé banky a průmyslníci.
Pozdější zapojení státních institucí: Ve 20. letech byla železárna významnou součástí československého průmyslu, přičemž stát měl nepřímý vliv přes finanční skupiny.
Jednoduše řečeno: před druhou světovou válkou byla Vítkovická železárna převážně v rukou československých soukromých akcionářů a bankovních skupin, s historickými kořeny v rodině Kleinů

Třinecké železárny:

Před válkou, tedy v období mezi první a druhou světovou válkou, vlastnily Třinecké železárny hlavně československé a rakouské soukromé investiční skupiny, přičemž dominantní roli sehrávala rodina Gutmannů.
Rodina Gutmannů byla významnou průmyslovou dynastií, která se angažovala v hutnictví a těžkém průmyslu na Moravě a ve Slezsku. Po vzniku Československa v roce 1918 se vlastnictví postupně stabilizovalo, ale stále šlo o soukromé vlastníky a akciovou společnost.

Elektrotechnická továrna Františka Křižíka
V předválečném období byla továrna Elektrotechnická továrna Františka Křižíka vlastněna podnikatelem František Křižík, který ji založil a řídil.

Spolchemie:
Podnik Spolek pro chemickou a hutní výrobu (dnes známější jako Spolchemie) vznikl v roce 1856 ve vídeňském paláci knížete Schwarzenberga.
Firma byla založena jako akciová společnost v Rakousku‑Uhersku (pod názvem „Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu“) v roce 1856.
Po vzniku samostatného Československo v roce 1918 byla firma přejmenována v roce 1920 na „Spolek pro chemickou a hutní výrobu“.
V 20. a 30. letech firma byla „silnou kapitálovou společností“ a měla podíly ve značném počtu chemických podniků doma i v zahraničí.
Od vzniku ČSR po první světové válce byla důležitým akcionářem, vlastníkem firma Živnobanka.

Precheza:
Továrna v Přerově byla založena v roce 1894 jako chemický závod pro výrobu kyseliny sírové a umělých hnojiv.
V roce 1934 byla změněna smlouva či stanovy podniku na název „Rolnické lučební závody, a.s. v Přerově“ (akciová společnost v Přerově).

A teď se podívám na 2 nejvýznamější banky tehdejší Československé republiky:

Živnostenská banka byla akciová společnost s výhradně českým kapitálem („ryze český bankovní ústav“) již od svého vzniku v roce 1868.
Banka velkoakcionáře prakticky neměla — jak uvádí archiv Česká národní banka: „Velkoakcionářů prakticky neměla, což se ukázalo za okupace jako nejlepší obrana proti německému pronikání.

Legiobanka:
Banka československých legií (tzv. „Legiobanka“) byla založena koncem roku 1919 jako banka určená zejména pro československé legionáře.
Její akcie byly znějící na jméno a stanovy stanovily, že členové správní a dozorčí rady musí být voleni pouze z akcionářů‑legi­onářů.

Opravdu tady to jsou nejvýzmanější firmy, které měly největší vliv na tehdejší HDP Československé republiky. Vyhledal jsme ti tehdejší vlastnickou strukturu.
Kolik z nich mělo německého vlastníka? Odpověz si sám.
Pokud máš jiné informace, sem s nimi. Díky.

ps : Zbrojovnka Brno nevnikla jako státní podnik, ale byla to zestátněná filiálka

"Filiálka původně c.k. rakouské vídeňské zbrojní firmy "Waffenhauptfabrik - Filiale Brünn" byla v roce 1918 zestátněna pod názvem Československé závody na výrobu zbraní v Brně."

Stejně tak Škodovka po WWI málem zbankrotovala, koupila ji zbrojovka Schneider a za WWII pak Reichswerke AG ....

já todle nemám zapotřebí .-)))))))))))))))

Zde máš zdroje:

https://byznysdenik.cz/cesko/nejvetsi-podnikatele-prvni-republiky-kteri-zmenili-cesko-tyto-mozna-neznate/diana-d/

A co se týče statistik fakt těch nedůležitějších firem, které byly ztěžejní na tehdejší HDP v meziválečném období, ty jsou všeobecně zmámé. To není přece nic neznámého. Jenom jsem ti doplnil tehdejší vlastnickou strukturu.

?????

To jsi hodný, je taqm plno němců i škoda byl napůl němec, kolben to základál s němcem jen díky němu atd

My se ale bavíme o HDP a ne o vlivu na HDP, a tady platí, že 63 % HDP vytvářeli němci a německý kapitál, to se nedá nic dělat .-))))))))))))) i kdyby tvých 7 firem bylo čistě českých, jako že nejsou, tak holt měli na HDP vliv ve výši 37 % :-))) to je deocela velký vliv :-)))))))))))))­)))))))))))

řečí čísle je to jak jsme psal já.
ale jistě lze spekulacema a vlasntíma interpretaqcema uvedneé popírat.
mně je to vcelku jjedno :-))))

prostě němci vytvářeli většinu HDP (ale i kdyby vytvářeli jen těch 37 %, ta 1/10, pořád je to 4x větší výkon než českých firem tehdy). a vyhráli volby.

Popsal jsem ti vlastnickou strukturu těch firem a hlavně i peníze, kapitál. Nemá cenu se dál o tom bavit. Nicméně ona nějaká německá strana vyhrála volby v té době s nadpoloviční většinou?

Ne. Tys popsal max původní, zakladatelskou strukturu těch firem. Nikoli aktuální za první republiky .-))))))))))))))
Přičemž i ta zakladatelská vznikla vlastně za Rakouska-Uherska :-)))))))))))))­)))))))))))

Proč by měla vyhrát s nadpoloviční většinou? To se stane výjimečně.
Ale už tehdy vyl konsensus, že vládu sestavuje vítěz voleb. České strany se rozhodli je k vládě nepustit a obešli je. To je celé. Nebylo na tom nic protiústavního ani nezákonného, ale logicky to muselo vyvolat frustraci a nevoli s takovými lidmi dál být v jedné zemi, a když se teda našla alternativa, tak za ní šli.
Vždyť to zažíváme podobné i letos, byť v tom není namočená cizí země.

jj, končíme :-))))))))))))))

Ani dnes nemusí prezident jmenovat vítěze voleb se sestavováním vlády ale toho, kdo je schopen spojit dostatek madátů (koalici),která je schopna mít většinu, a tím sestavit vládu.

mandátů

Psal jsem o konsenzu, že první možnost dostává vítězná strana.

Popisuješ naprosto běžně známé věci, které nikdo vůbec neřešil .-))))))))))))))))))
Nebo jinak, celou dobu je připouštím, ale ty to stavíš do roviny, jako že něco tvrdím :-)))

je tosrandovní .-)))))))))))))

Opravdu z ústavy nemusí pověřit prezident republiky v jednání o sestavení vlády vítěze voleb ale toho, kdo je schopen většiny k sestavení vlády. Ani tehdejší, a ani dnešní ústava to přímo prezidentu republiky nenakazuje.

Ne, nemusí. A někdo kromě tebe o jiném tvrdil, žýe musí, nebo co je dneska s tebou? :-))))))))))))

JE SLUŠNOST a slušnými prezidenty a stranami respektovaná věc, že první pokus sestavování vlády dostane vítězná strana. Pověřit sestavením vlády může prezident kohokoli, dokonce pepíka z ulice, ale ten by asi důvěru nezískal - nicméně - pakliže se ukáže, že ta vítězná strana vládu nesestaví, protože má nulový koaliční potenciál (což se stalo Babišovi v 2021) - ale musí se to ukázat. Babiš to tehdy sám uznal. SdP ani nedostala možnost.

Už toho taky necháme :-))))))))))))))

Slušnost je jedna věc a co se týče Henlaina a jeho tehdejší strany, ta se slušností neměla nic co společného. To se na mne nezlob. A za mne: Já tehdejšího prezidenta a jeho kroky chápu. Ty zřejmě ne.

Tehdejší Henlain byl stále ještě normální, o nic jiný než nacionalisticé české strany.
Dokocne sám nabízel ústupky.

Takže já ani tak neviním prezidenta, jako ty české strany :-))))))))))

Prostě ty si už vymýšlíš komplet vše i za mne :-))))))))

Psal jsi volby roku 1935. Tak tedy fakta:

Volby do Národního shromáždění Československé republiky se konaly 19. května 1935. Zvítězila v nich Sudetoněmecká strana v čele s Konradem Henleinem se ziskem 15,18 % všech hlasů.
Celostátním vítězem voleb do dolní i horní komory se stala Sudetoněmecká strana, která do poslanecké sněmovny získala o víc než 70 000 víc hlasů než druhá v pořadí Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Kvůli systému skrutinií a přerozdělování mandátů a rovněž kvůli jiné váze voličského hlasu v jednotlivých krajích (počet hlasů nutných pro zisk jednoho mandátu se kraj od kraje výrazně odlišoval) ovšem nejvíce mandátů získali agrárníci. V českých zemích bylo vítězství SdP ještě výraznější a celostátní výsledky agrárníků tak do značné míry závisely na jejich dobrém výsledku ve východních zemích ČSR. V českých zemích SdP získala hlasy cca 60 % etnicky německých voličů, zatímco zbylé tři umírněné německé strany a KSČ coby supraetnická strana 40 %. Neúspěchem naopak volby skončily pro dvě etnicky české nacionalistické formace - Národní sjednocení a NOF. Radikální česká pravice sice o něco zvýšila svůj volební zisk, ale zůstala početně nevýznamnou politickou silou. Průměrných výsledků dosáhly obě socialistické koaliční strany (sociální demokraté a Československá strana národně socialistická).
Vítězi voleb podle jednotlivých zemí ČSR se stala SdP (Čechy), Československá strana lidová (Moravskoslezská země), Autonomistický blok (Slovensko) a KSČ (Podkarpatská Rus).
V důsledku voleb ztratila dosavadní vládní koalice svou většinu (disponovala nyní 149 z 300 mandátů). V důsledku voleb podala demisi dosavadní druhá vláda Jana Malypetra a s přispěním prezidenta Masaryka zformovala se Třetí vláda Jana Malypetra. V nové vládě zasedla Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, čímž kabinet obnovil svou parlamentní většinu.

Takže ano, máš pravdu o vítězi thdejších voleb, ale když se podíváš i do tabulky, kde je jasně vidět jaká strana měla kolik procent a mandátů, tak je jasné, že koalici, která se spojila a měla celkovou většinu nebyla stana, kterou jsi zmínil.

Zde máš kompletní informace k volbám v roce 1935:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby_do_parlamentu_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky_1935

SdP 15,2 %
RSZML 14,3 %
ČSDSD 12,6 %
KSČ 10,3 %
ČSNS 9,2 %
ČSL 7,5 %
HSĽS 6,9 %
NSj 5,6 %
ČŽOSS 5,4 %
DSAP 3,6 %
OKSZP-MNP-ZDP 3,6 %
NOF 2,0 %
DCV 2,0 %
BdL 1,7 %

tehdejších (překlep)

strana (překlep)

:-))))))))))))))))
Tvá snaha blábolit je někdy srandovní :-))))))))))))))

Přitom stačila 1 věta : ano, SdP tehdy vyhrála :-)))))))))))))))
Já nic jiného netvrdil.
Interpretaci k tomu opět dáváš jen ty svou vlastní :-))))))))))))))
To je nezajímavé, nezlob se

Prostě mnoho slov o ničem :-))

PS : Tuhle větu myslíš vážně?

"(...) když se podíváš i do tabulky, kde je jasně vidět jaká strana měla kolik procent a mandátů, tak je jasné, že koalici, která se spojila a měla celkovou většinu nebyla stana, kterou jsi zmínil."

:-))))))))))))))))

Je zjevné, že buď nechceš chápat a nebo opravdu nechápeš.

Ne, prezident republiky opakuji nemusí jmenovat vítěze voleb ale toho, kdo má sílu na to, aby sestavil většinovou koalici a to strana Henlainova opravdu tehdy nesplňovala.

Nebavíme se o jmenování vlády, proboha, ale o pověření k sestavení.

Ty jsi vcelku mimo, dneska.

Nejsem...opravdu nemusí z ústavy ani tehdejší a ani dnešní pověřit k sestavení vlády tu stranu, která získala nejvíc procent. Opravdu nemusel a nemusí.

A teď mi ukaž, kdo a kdy tvrdil, že musel a musí z ústavy .-))))))))))))))

Jestli to nenajdeš, že by uvedneé někdo tvrdil, poprosil bych tě, abys už jen mlčel, ať to má konec :-))))))))))))))
a spíš zkus konečně pochopit, co ti o tom píšu celou dobu já .-))))))))

Ty jsi psal, jak po volbách byla ta SdP obejita a jak to byl jeden z důvodů nacionalismu v Sudetech. Ale on nikdo SdP neobešel. Prostě prezident republiky jmenoval pověřením o sestavení koaliční většiny toho, kdo byl schopen tuto většinu složit. A to SdP nebyla a nestalo se nic protiústavního.

Ano, byla obejita s právem na první pokus sestavení vlády.
Na tom nic neukecáš.
A přesně to obejití založené čistě na PROTINĚMECKÝCH NÁLADÁCH, protisudeťáckých, bylo důvodem jejich příklonu k Hitlerovi

Nikdo netvrdil, že to bylo neústavní. Já sám dokonce přímo napsal, že to nebylo proti ústavě ani zákonům.

Ale proti dosavadním konvencím, slušnosti.
SdP nedostala ani možnost se o sestavení pokusit.

A už vážně stačilo.

pakovat to nemusíš, toi všichni víme, opravdu .-))))))))))))
A pro tebe to snad taky není novinka.

Česká Ústava prezidentovi nepřikazuje, aby po volbách jmenoval premiérem (či pověřil jednáním o vládě) zástupce nejsilnější strany.
Čl. 68 Ústavy ČR:

Vláda odpovídá Poslanecké sněmovně.

Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

Jestliže nově jmenovaná vláda nezíská důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3 znovu.

Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

Prezident má poměrně širokou diskreci při výběru, koho jmenuje premiérem.

Ústava neříká, že musí pověřit nebo jmenovat předsedu nejsilnější strany.

Rozhodující je, zda daný kandidát dokáže získat důvěru Poslanecké sněmovny.

Prezident obvykle (z ústavních zvyklostí) pověřuje sestavením vlády předsedu vítězné strany nebo koalice, která má šanci mít většinu.

A tehdy?

Prezident Československé republiky v meziválečném období (1918–1938) nemusel po volbách jmenovat vládu vedenou představitelem nejsilnější strany.

Podle Ústavní listiny z roku 1920 měl prezident republiky právo:

„jmenovati a odvolávati předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády“ (čl. 64).

Z toho plyne, že:

Prezident měl volnost v tom, koho jmenuje předsedou vlády (premiérem),
nebyl ústavně vázán výsledkem voleb, tedy nemusel jmenovat předsedu nejsilnější strany,
ale vláda musela získat důvěru Poslanecké sněmovny, jinak nemohla dlouhodobě vládnout.

V praxi se prezident (nejprve Tomáš G. Masaryk, později Edvard Beneš) většinou snažil najít takového kandidáta na premiéra, který měl šanci sestavit vládu s podporou parlamentní většiny. To často vyžadovalo koaliční jednání, protože v meziválečném Československu byla politická scéna roztříštěná a žádná strana neměla sama většinu.

V roce 1926 jmenoval Masaryk Antonína Švehlu (agrárníka), protože jeho strana byla nejsilnější a dokázala sestavit koalici.

V jiných případech (např. 1929, 1935) se prezident rozhodoval podle politické situace a stability, ne jen podle volebních výsledků.

To je úžasné.
A o tom podle tebe byla řeč? .-)))))))))))))))

Původně jsme se tady bavili o odsunu a já jsem uvedl příklady, proč k němu po válce došlo. Opakuji, první byli odsunuti češi ze Sudet. Nikoli opačně. Do toho ty ztráty životů v Protektorátu Čechy a Morava, které byly v řádech statisíců. Ani se nedívím, že k tomu odsunu po válce došlo.

A ještě jedna věc. Při vzniku ČSR, země koruny české v podstatě svým HDP dotovaly rozvoj Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tam nebylo předtím co se týče nějaké firmy, která by měla potenciál a světovou konkurenceschopnost vůbec nic. A nebyla tam ani základní infrastruktura.

to jo, slovensko postavila na nohy česká republika zcela bez diskuse. to byli jen tlupy kočujících zemědělců z maďarska .-))))))))))))
ale za to si můžeme sami.