Je čtvrtek 1. září 1983, krátce po druhé hodině ranní a z aljašského Anchorage právě vzlétá Boeing 747 Korean Air s 269 lidmi na palubě a vydává se na druhou etapu letu 007 z New Yorku do Soulu. Na Aljašce dotankoval palivo a pokračuje dál. Pasažéři, kteří mají za sebou již více jak 13 hodin cesty, podřimují a letoun stoupá do cestovní hladiny tři jedna nula, tedy 31 000 stop, což je 9 449 metrů.
V kokpitu velí velice zkušený kapitán Chum Byung In, bývalý vojenský pilot, který létá pro Korean Air již 11 let. Stroj si poklidně pluje nad Severním Pacifikem a nic nenasvědčuje tomu, že se naprosto rutinní dálkový let za okamžik promění v tragédii.
Aby ušetřili palivo, žádají piloti řízení letového provozu v Tokiu o povolení stoupat do hladiny tři pět nula, tedy 35 000 stop. (Čím větší výška, tím řidší vzduch a tudíž menší spotřeba paliva.) Za okamžik se ozve ohlušující rána a Boeing 747 s 269 lidmi se stává naprosto neovladatelným. Na palubě dochází k dekompresi, palubní personál instruuje pasažéry, jak si nasadit kyslíkové masky a připravuje kabinu na nouzový sestup.
Motory běží normálně, ale stroj nelze řídit, to jest ovládat stoupání, klesání, náklon a směr letu. Letoun samovolně prudce stoupá a posádka hlásí dispečerům v Tokiu stav nouze. V tom se komunikace přeruší a Boeing 747 Korean Air mizí z obrazovek radarů řízení letového provozu. Dispečeři žádají posádku letu Korean Air 015, který letí poblíž, aby se pokusila se zmizelým letadlem spojit. Marně, ani jim se nedaří. Zdá se, že havarovalo nebo bylo nuceno nouzově přistát mimo letiště. Zkrátka, jako by se po něm slehla zem.
Okamžitě se rozbíhá pátrání, jenže kde hledat? Spadlo ihned po ztrátě spojení nebo letělo dál? Přistálo nebo se rozpadlo ve vzduchu? To nikdo neví. A do toho učiní americká armáda děsivý objev. Její špionážní centrum monitoruje sovětské radiovysílání a zaslechne hrůzný povel určený pilotovi stíhacího letounu Suchoj-15: „Po překročení státní hranice se přibližte k cíli a zničte ho“.
Pro Sověty byli zkrátka všichni špioni. Nutno
dodat, že sovětská ani nástupnická ruská strana se nikdy nemluvila.
Ostatně, co čekat od lidí, o jejichž podlém charakteru se přesvědčujeme
ve válce na Ukrajině dennodenně již čtvrtým rokem. 


políbí.**





