Krakistán

Zkus se zeptat soudruha lampasáka, dočasného prezidenta.

S tebe, telátko, nenapadlo, PROČ SE NA TO TADY CHLAPŮ PTÁM?

Nenapadlo, kravičko.

Vysokoskolaci odsluhovali povinnou vojnu uz behem studia, po skonceni skoly nastupovali na rok s hodnosti podporucika, ti ve strane byt nemuseli.Znam pripady, ze meli za povinnost doucovat dustojniky z povolani treba matematice, jelikoz ti si dodelavali nekdy stredni skolu. Dustojnici z povolani socialisticke armady byvali mimoradne blbi. Takze doucovat je byla muka.

Blbost.
Špagáti, tedy vysokoškoláci nastupovali jen s hodností "svobodník absolvent", takže jedna stříbrná pecka mezi kolejnicema, jako podporučíci chodili spíš do civilu a to ne všichni.
Jinak souhlas, mezi lapmapsáky převažovali trotli, protože na vojenskou školu se dostal v podstatě každý.
Nebyli ale blbí úplně všichni, vyjímky potvrzovaly pravidlo, třeba technici byli skoro všichni docela normální a něco uměli. Uřvaní velitelé zase většinou uměli jen kotrmelec, to byl vrchol jejich vzdělání.

Asi to tak bylo, ze vychazeli jako poodporucici, ale na vojnu nadavali vsichni stejne.

Tvůj dotaz je moc široký a má spoustu odpovědí.
Pravidla, či zvyklosti se měnily, jinak to bylo v padesátých letech a úplně jinak v letech osmdesátých. Zároveň byly i odlišnosti u různých druhů vojsk a v různých útvarech ve stejné době.
Mohu ti pospat, jak to bylo v osmedesátých letech, když jsem byl na vojně já.
Takže u "za nás a u nás" nikdo, opakuji, vůbec nikdo nemusel vstoupit do strany jen aby získal frčky jakožto jakýkoliv poddůstojník (svobodník, desátník, četař). Na frčky stačilo mít alespoň průměrné výsledky, nedělat průsery a nic víc, komouši ty frčky někomu dát museli, tak si nemohli moc vybírat. Za nás totiž se už totiž na stranické knížky fronta nestála, dvacetiletých komunistů byla mizivá menšina.
Stejně tak neměli povinnost vstupu do KSČ ani vojáci z povolání, tedy absolventi vojenských škol, tedy důstojníci. Měli jsem tam tedy i důstojníky nestraníky. Nedokážu už říci, zfda jich bylo míň, nebo víc než komoušů. V každém případě neměli šanci na vyšší hodnosti a hlavně vyšší funkce. Nestranící byli většinou na nižžších velitelských postech, max velitel baterie (u normálních jednotek srovnatelné s rotou), dále pak působili v týlových jednotkách, jako náčelníci skladů, autoparků, kuchyní a nejvíc to byli technici.

Proč se na to ptám?
My jsme v mé "sociální bublině" - tedy v rodině a mezi známými a sousedy - vedli poměrně vzrušenou debatu v době prezidentských voleb. Protože pro nás "hodit to komoušovi" bylo naprosto nepřijatelné! Obzvlášť v prvním kole! Ale když jsme zkoumali další možnosti, pro a proti, tak nám "ta vojenská guma" vycházela furt jako nejlepší! Tehdy mne překvapilo, že jeho největšími zastánci byli právě ti "staří chlapi", kteří měli vojnu za sebou. Ti nám totiž tvrdili, že jednak je "ze staré vojenské rodiny" a pak to, že do KSČ musel, pokud se chtěl armádě celoživotně věnovat a chtěl v armádě udělat kariéru. To tehdy byla podmínka i na jiné, civilní "posty". To jsme věděli. No a pak jeho další působení v NATO dokázalo, že není žádný zelený pitomý mozek. To se ukázalo jako pravda. Jenže ty ukvokané slepičky nebo ještě mokrá telátka si povedou stále svou. Přemýšlet neumějí. No, co se dá dělat. I takoví jsou mezi námi...

Musel, pokud chtěl. Tak to přesně bylo.
Jinými slovy to ovšem znamená, že nemusel. Nikdo nemusel. Skákat s padákem a prát se mohl kdokoliv i jako nestraník.
Na základě toho, že vstoupil, není už nikdy jisté, že nevstoupí kamkoliv jinam, aby zase něco mohl. To platí obecně pro kohokoliv, nejen pro soudruha z Hradu. Ten nejen že vstoupil, ale byl i funkcionář zločinecké organizace KSČ, což fakt nemusel, ale asi chtěl.
Každý z těch "starých chlapů" se na tu vojnu dívá zpětně trošku jinak, stejně jako na lampasáky, kteří tam na ně tehdy řvali. Pro mě je dnes jakákoliv komunistická guma nepřijatelná na jakémkoliv významnějším postu, natož v nejvyšších ústavních funkcích a to i v případě, že učinila pokání, převlékla kabát a oddaně slouží novým pořádkům. Nikdy totiž nevím, zda ten kabát nepřevlékne zase a nebude sloužit někomu, či něčemu jinému. Ten náš hradní pán nám zatím slouží dobře a narozdíl od jeho dvou předchůdců nám nedělá ve světě ostudu. Přesto bych byl raději, kdyby tam místo něj byl někdo jiný.
Nemůžu za to, je to čistě můj pocit. Holt nepatřím mezi tu sortu "starých chlapů", kteří na službě v komunistické armádě pod velením komunistických lampasáků spatřují cokoliv pozitivního. Mě tam z toho uctívání zla a nenávisti bylo na blití.
Určitě znáš filmy o naší armádě padesátých let, zejména komedie Tankový prapor, nebo Černé barony. Když se nad nimi ale zamyslíš, tak jsou to spíš tragédie. Komunističtí lampasáci byli nedílnou součástí aktivní části našich spoluobčanů, kteří zde nastolili a následně udržovali zločinný a zavrženíhodný totalitní režim.

Já jsem z rodiny komunisty stíhané. V roce 1983 mého otce uvěznili a odsoudili na 3 roky vězení. Ne v padesátých letech - to byli postihováni jinak - ale - až v roce 1983! Ale to je na delší povídání.
Přesto - anebo spíš PRÁVĚ PROTO jsem poznala lidi. Na jednu stranu lidi, kteří do KSČ vlezli právě kvůli kariéře, na druhou stranu lidi, kteří se označovali za antikomunisty.
Víš, co se dělo?
Pomoc a podporu jsme jak my, rodina tak i můj otec dostávali daleko víc od těch komunistů než od těch antikomunistů - ti byli posraní strachy. Neříkám že všichni ale bylo jich moc: "K nám raději nechoď ať se na nás komouši nezaměří protože se s tebou stýkáme"! To se mně fakt stávalo! Ale členové KSČ, kteří věděli, o co jde, tak ti přicházeli mamince na pomoc, pomáhali i mně a bratrovi seč mohli a přitom nemuseli!
Takže tak.
Hodně mne to naučilo znát lidi.
Když se ti nic zlého neděje, nepoznáš kdo je kdo.

Něco o tom taky vím, ale nechci to zde propírat.
Tvého otce, stejně jako tisíce jiných nevinných lidí, odsoudili komunisti. Nebýt jich, patrně by nikdy ve vězení nebyl a nebyly by tam ani ty tisíce jiných, mnozí tam přišli o zdraví, někteří i o život.
Jedni komunisti psali posudky, udávali, vyhazovali z práce, ze škol, kradli rodinám majetek, odsuzovali, zavírali a mučili, jiní komunisti, tedy někteří, pak i pomáhali komunisty perzekuovaným rodinám, no ano, bylo to tak.
Každý komunista svým členstvím prokázal ochotu spolupracovat se zločineckým režimem, někdo více, někdo méně. Výmluvy, že museli, protože .. něco, jsou sice oblíbená omáčka, leč byli to komunisti. Nebýt komunistů a jejich zvrácených praktik, nemusel by ti nikdo pomáhat kvůli zavřenému tátovi, protože by prostě zavřený nebyl. Pro mě je to celkem přehledné a jasné.