V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Na zprávy o Radě míru (Board of Peace), kterou založil Donald Trump, lze reagovat dvěma způsoby. Tím prvním je mix zděšení a pohoršení, který přichází při pohledu na její složení. Jako jeden z prvních přijal pozvánku Vladimir Putin. Nedlouho po něm se připojili třeba izraelský premiér Benjamin Netanjahu nebo ázerbájdžánský autoritář Ilham Alijev. Putinův režim přitom téměř čtyři roky páchá válečné zločiny na Ukrajině – momentálně je kvůli tomu přes milion lidí bez tepla či elektřiny v teplotách hluboko pod nulou. Netanjahu velel armádě, která páchala genocidu v Gaze. Alijevův režim na podzim 2023 za minimálního zájmu světových médií dokončil etnickou čistku Arménů v Náhorním Karabachu. Jsou to zkrátka politici, kteří milují mír natolik, že jsou pro něj ochotní udělat cokoliv – včetně válečných zločinů.
Druhou možnou reakcí je výsměch. Rada míru má tak laciné logo, že ho snad musel vytvořit buď Trumpův vnuk, nebo zkušební verze umělé inteligence. Pak je tu platba miliardy dolarů za stálé členství. A konečně organizační struktura, ve které může o nových členech nebo svém nástupci rozhodovat pouze samotný Trump. Kritici Radu míru pro to všechno často přirovnávají ke golfovému klubu, které Trump tak miluje. Podobné rysy ale vykazuje lecjaká maloměstská sekta s kultem osobnosti.
Rada míru původně vznikla jako orgán, který měl dohlížet nad rekonstrukcí Gazy. Jak ale vyšlo najevo ještě před jejím oficiálním představením, v její základní listině není o Gaze ani zmínka. Naopak se v ní píše o „institucích, které až příliš častokrát selhaly“. Média to v kombinaci s Trumpovým dlouholetým nepřátelstvím vůči OSN interpretovala tak, že Rada míru má tvořit jakousi protiváhu ke Spojeným národům. Takhle daleko ale Trumpova ambice sahat nemusí. Celá řada mezinárodních organizací je tvořena ad hoc. Vezměme si „koalice ochotných“, kterými evropské státy loni reagovaly na americké výhružky o zastavení vojenské podpory Ukrajině. Loni také vznikla Haagská skupina, jejímž cílem bylo chránit a vymáhat rozhodnutí mezinárodních soudů ve věci izraelské genocidy v Gaze.
Hodnotit Radu míru prizmatem „nové OSN“ by byla obvyklá chyba, které se dopouští liberální komentáře na adresu Trumpa: přisuzují mu cíle a metody „svého tábora“, kterými ale on pohrdá. V tomto případě nepotřebuje vytvořit novou funkční instituci pro celý svět – dost možná mu bude stačit fórum, kde se bude potkávat se zástupci důležitých států jako Saúdská Arábie, Indonésie nebo Spojené arabské emiráty. Konkrétně tyto tři země jsou mezi dvacítkou, které zatím přijala pozvání do Rady míru. Ale stejně tak od roku 2024 patří do rozšířené verze skupiny BRICS, kde je hegemonem stále silnější Čína – proti níž USA v různých podobách brojí minimálně od prezidentství Barracka Obamy.
1
