Rozcestník >> Politika >> Krudox Kruo

Mne v Izraeli fascinovaly vojačky - mladá děvčata s kvéry všudemožně...pro­žili si svoje a nedají se! Prý když si někde budují nový domov, dřív než dům staví dětské hřiště. Aby děti získaly citový vztah k místu co nejdříve. Tomu moc dobře rozumím. K místu, kde jsem vyrostla, mám citový vztah dodnes. Pak jsem sice bydlela někde jinde ale ten vztah tam nebyl - věděla jsem, že jednou zdědím tenhle dům. Přišla jsem tady když mně bylo 40 a zvykla si, k vlastnímu překvapení, velice rychle. Možná proto, že jsem tady chodívala velice často už za svým pradědečkem - zemřel když mně byly 4 roky - ale já si na něj dobře pamatuji, měla jsem ho ráda. Pak tady bydlely "tetičky" - neprovdané sestry mojí stařenky. Protože vlastní děti neměly, vynahrazovaly si to na dětech a vnoučatech starších sester. Jenže jedna se odstěhovala k Poličce, druhá do Znojma a tak "tetičky" zahrnovaly láskou a péčí mne a mé sourozence. Vzpomínám na všechny s láskou a snažím se tu lásku k místu předat i svým dětem. Tak, aby milovaly "své místo na světě". Myslím si že se mně to podařilo.

Kdyz jsem poprve prijela domu, pocitila jsem takovy zvlastni klid na zahrade, kde jsme si hraly, stejne stromy okolo, v tom momente jsem si uvedomila , ze tam jsem doma. Jenze na zahradu uz nemuzu, lidi kolem jsou mi cizi...vsichni, ktere jsem znala, ziji jinde, nebo uz odesli..tak tam radeji nejedu. .to jsem asi pocitila ty koreny..

Moje maminka zemřela, v lednu to bylo rok. Od té doby jsem na rodném kopci nebyla. Ani nemám potřebu...

to preboli...vet­sinou..