Mne v Izraeli fascinovaly vojačky - mladá děvčata s kvéry všudemožně...prožili si svoje a nedají se! Prý když si někde budují nový domov, dřív než dům staví dětské hřiště. Aby děti získaly citový vztah k místu co nejdříve. Tomu moc dobře rozumím. K místu, kde jsem vyrostla, mám citový vztah dodnes. Pak jsem sice bydlela někde jinde ale ten vztah tam nebyl - věděla jsem, že jednou zdědím tenhle dům. Přišla jsem tady když mně bylo 40 a zvykla si, k vlastnímu překvapení, velice rychle. Možná proto, že jsem tady chodívala velice často už za svým pradědečkem - zemřel když mně byly 4 roky - ale já si na něj dobře pamatuji, měla jsem ho ráda. Pak tady bydlely "tetičky" - neprovdané sestry mojí stařenky. Protože vlastní děti neměly, vynahrazovaly si to na dětech a vnoučatech starších sester. Jenže jedna se odstěhovala k Poličce, druhá do Znojma a tak "tetičky" zahrnovaly láskou a péčí mne a mé sourozence. Vzpomínám na všechny s láskou a snažím se tu lásku k místu předat i svým dětem. Tak, aby milovaly "své místo na světě". Myslím si že se mně to podařilo.
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Upozorňuji:
Pokud se v nějakém příspěvku objeví pojmenování prezidenta "Pávek", jakož i jiná dehonestující označení jeho nebo jeho manželky bez pardonu mažu, při opakování uživatele blokuju.
1
