SELENA POKEC

*27179 husička se nám tady nějak rozkejhala

.... a já jdu balit.... to dělám děsně nerada

To taky nesnáším, tak ať to utíká ...

Já se musím balit na poslední chvíli. Když to dělám dopředu, polovinu zapomenu. Když "jedu na adrenalin" tak mám všechno ale nesmí mně do toho nikdo kecat. Když jsme letěli na jaře do Egypta, letěli s námi "mladí" a "synozeťáček" kolem mne poletoval jak noční můra. Sebral sbalené kufry - naše, svoje i manželčiny a dal to do auta dozadu. Prý je všechno OK a zahnal mne do auta. V Ostravě jsem otevřela kufr auta: "a kde je chodítko???" (Můj přítel při chůzi používá takový vozíček - chodítko, bez něj neujde větší vzdlenost) Chodítko zůstalo doma na dvoře... Ještě že je nás tolik vnučka s přítelem hupsli do auta a letadlo jsme ještě stihli i s chodítkem

tohle znám. Okolí rozptyluje, člověk ztrácí v mém věku soustředění a přehled :-) Ale taky jepravda že chodítko si měl přítel hlídat sám. Každý svoje.

Právě že jak nám naše věci sebral, ztratili jsme přehled, co do auta dal a co ne! Nedovolil nám si to zkontrolovat.

U nás bydlí jeden výpitek, který občas zapomene v hospodě berle. Nic není nemožné.-)

Moje stoletá máma zapomínala berle v obchodě. Je pravda že to ještě byla mladá, tak 95. Já pak chodila a hledala je.

Taky to tak občas dělám, ale stejně i tak něco doma zůstane, to taky znám moc dobře ... 😁👌Kdybych jela na "adrenalin", tak zapomenu doma půlku kufru ... Jejda, tak koukám, že jste to s tím chodítkem měli jen tak tak ... Já teda plavky a jednou jsem si vyjela v domácím přezutí, no ta hlava, hlavně že mám všechno ...

kdysi, je to víc než dvacet let, jela mládež z našeho sboru na zájezd. Moje děti nastupovaly až na poslední zastávce, která je u našeho domu. Šla jsem je vyprovodit a autobus přijel dřív. Jenže tam nebyla tři děvčata, která měla nastupovat na předchozí zastávce. Ujeli jim. Co teď? Tam se není kde s autobusem otočit... "Počkejte tady, já pro ně zajedu!" Vytáhla jsem feldu - děvčata ještě nebyla ani na zastávce, šly lážoplážo - ještě je čas.... ale byly jenom dvě, té třetí bylo špatně, tak zůstala doma. Hej, jedno místo v autobuse je volné! Řekla jsem děvčatům, ať na mne počkají sedm minut, pojedu s nimi i já! Opravdu počkali. Zamkla jsem auto, vletěla do baráku, chytla věci na převlečení do ruky, druhé boty, zamknout barák. Šofér (autobus tehdy řídil sám majitel CK Valaška, můj spolužák) se smál: "Nevěřil jsem že to za sem minut stihneš! Ale máš ještě dvě minuty k dobru! Já bych na Tebe stejně počkal i déle když jsem nemusel 2x otáčet autobus!" Byl to jeden z nejlepších zájezdů, na kterém jsem byla - plný autobus mladých, spousta legrace....(jedno z těch dvou děvčat je dnes moje snacha)

I ty lidová vypravěčko

já zapoměla jednou horské boty a to jsme jeli do alp. A taky jednou gortexovou bundu a tak jsem šla v šusťákovce na čtyřtisícovku. Přežila jsem do mého věku, s ochranou anděla strážného. Na adrenalín jsem jela vždycky na dovolených. Bez toho to nešlo a vlastně to byl i smysl.

Hlavně příjemnou cestu a plno krásných i nezapomenutelných zážitků, Pavlínko ... 🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀🍀