Sjezd v Brně je jednoznačně akt smíření, není to revanšistická politika.
když přijela v šedesátých letech do Německa na besedy ve školách bývalá vězenkyně z Osvětimi, trnula hrůzou, co ji čeká. Němců se bála, ale chtěla předat svědectví o prožitých hrůzách, aby se už nikdy neopakovaly. Když pak debatovala s mladými lidmi, kteří se upřímně styděli za své rodiče a prarodiče, přičemž plakali společně s ní, pochopila, co je odpuštění a smíření.
Že někdo nečte, nezajímá se o historii a ani v sobě nemá základní elementy lidství, je smutná záležitost, ale nic moc s tím asi nelze dělat. Takoví lidé jsou duševní mrzáci, jimž zřejmě není pomoci. Pokud však tohoto „potenciálu“ zneužívá k politické kariéře nějaký politik, je to chucpe a hnus největšího kalibru.
Okamuro, vy jste opravdu hodně smutná existence.


