Už jsme se za prezidenta nastyděli dost
Kam až může dojít ubohost, kterou produkuje Pražský hrad pod vedením
Miloše Zemana? Tak se mnozí ptají po další ostudné prezentaci naší hlavy
státu ve spojitosti s hradní pietou a oběťmi covid-19. Akce, která místo
úcty k mrtvým ukázala secondhandové uvažování prezidenta a jeho
spolupracovníků, opět vyvolala otázku: Dokážeme se Zemana zbavit dřív
než v roce 2023? Podle událostí posledních dní to vypadá, že by to
zřejmě šlo.
Naději přináší především poslední předvolební průzkum společnosti
Kantar. V něm se před Babišovo ANO dokázaly dostat obě demokratické
koalice, tedy Piráti – STAN a SPOLU. To je důležité, ale ještě
podstatnější jsou procenta, která jsou pětici stran predikována.
Konkrétně totiž průzkum v převodu na mandáty v poslanecké sněmovně
nabízí oběma demokratickým koalicím 109 křesel dolní komory parlamentu. A
právě toto číslo je třeba sledovat a doufat v jeho nárůst. Pokud by
totiž Piráti, STAN, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dokázali dosáhnout na 120
mandátů, hned by se dalo reálněji hovořit o změně na Hradě.
Zde citujme Ústavu:
Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu
proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro
hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku;
velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti
svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému
řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout
o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej
znovu nabýt.
K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu
třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu
Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu
třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna
souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že
souhlas nebyl dán.
Ona třípětinová většina ve sněmovně značí zmiňovaných 120 poslanců,
což v současném rozložení sněmovny není možné dát dohromady. Sotva
totiž proti Zemanovi půjde Babiš, Okamura či Filip, tedy lidé, kteří jsou
přímo závislí na prezidentově setrvání v úřadu.
Po volbách by se ovšem mohlo leccos změnit a bylo by dobré, kdyby si
demokratické koalice uvědomily, že nový prezident je pro naši zemi stejně
důležitý jako ústup z cesty, kterou nastavil Andrej Babiš. Současná hlava
státu nejen že výkon funkce nezvládá zdravotně, ale její myšlenkové
pochody škodí pověsti České republiky.
Navíc se Zemanova chuť mstít se každému, kdo nemá stejný názor jako on,
stále zvětšuje. Z Ústavy už si udělal trhací kalendář, a čekat proto,
že by mohla demokratická vláda svůj mandát plnohodnotně naplňovat se
současným prezidentem na Hradě, je bláhovost.
Pokud si totiž někdo myslí, že Zeman již předvedl to nejhorší, co měl
pro zemi, která je mu jedno, připraveno, plete se. Do konce mandátu má
prezident ještě dost času ukázat, že kvůli němu se o Česku bude ještě
dlouho hovořit po celém světě. Nebudou to však slova obdivu či úcty, ale
pohrdání a odporu. Je čas tomu zabránit.
1
1
3
