Tradiční ruská imperiální propaganda se po prohrané studené válce
začala celkem snadno obnovovat poté, co se národy a státy dosavadního
velkoruského žaláře národů nejen přiklonily k demokracii, ale zároveň
se i naprosto logicky svobodně rozhodly připojit k Severoatlantické alianci
jako obranné záruce svých demokracií. Ruská velmocenská propaganda tento
krok v nejlepších komunistických tradicích lživě vylíčila a dosud
líčí jako agresivní postup USA, s nimi spjatého NATO a Západu vůbec proti
Rusku. A přesně tak tradičně se podle kremelského vzoru zachovala u nás v
parlamentu stále legálně působící komunistická pátá kolona ruského
imperialismu a jeho propagandy. Od komunistů se nedá nic jiného čekat.
Tradiční nepřítel naší svobody a demokracie musí zákonitě spatřovat
svého úhlavního nepřítele v jejich spojenecké vojenské záruce, nadto
transatlantické povahy.
Horší ale je, že v arogantním papouškování novoruské imperialistické
propagandy u nás komunisté nejsou zdaleka sami. V zásadě stejně politicky
„uvažují“ i mnozí sociální demokraté, tedy často i někdejší
komunisté, oba naši prezidenti, ale dokonce i menší libertariánská
uskupení, jako jsou Svobodní.
Nepochopení rozdílu mezi svobodou a diktátorskou svévolí je u nás
příznakem stále přetrvávajících postkomunistických poměrů. Tím ale
není omluvitelné. Nyní však zcela zřetelně souvisí s Ruskem vedenou tzv.
hybridní propagandistickou válkou, jež intenzívně probíhá na území
našeho státu. Rusko se tak nyní snaží revanšisticky odčinit porážku ve
studené válce s demokratickým světem. A obnova jeho propagandistického a s
ním spjatého mocenského vlivu na území mezi Německem a Ruskem je proto
jedním z jeho důležitých strategických cílů.
Proti ruské imperiální propagandě je nezbytné aktivně postupovat.
Věcnými argumenty vyvracet její prolhanost. ..