To jsou všechno jen další symptomy chřadnutí západní civilizace, z níž si otevřeně totalitní státy začaly dělat tajtrlíky. Tak mohlo vzniknout, co začíná vypadat jako aliance tří velkých totalitních států, které před týdnem pořádaly společné námořní manévry. Jaký mají rozsah a co vlastně může spojovat Čínu, Rusko a Írán?
Početně to vojensky vypadá bezvýznamné, má to spíš dopad symbolický a politický. S jedenácti loďmi íránskými spolupracovaly tři ruské a dvě čínské. Plus další neurčitý počet malých člunů a vrtulníků Islámských revolučních gard. Všechny tři země už nějakou dobu podléhají nějakým sankcím ze strany Západu a v posledních dvou letech se sbližují vzájemnými návštěvami svých politiků. Nový íránský vůdce Ebrahim Raisi loni vyhlásil politiku „prohlubování vztahů“ s Moskvou i Pekingem. Moskvu navštívil ještě letos v lednu, s optimistickým „zlepšením bilaterálních vztahů“. Ministr zahraničí se před pár týdny vrátil z Pekingu s „25-letou dohodou o spolupráci s cílem posílit ekonomické a politické svazky“. Na první pohled se jeví nepravděpodobné, jak by se mohla spojit anti-islámská Čína perzekvující své muslimy s totalitně islámským Íránem, a s oběma ještě Rusko, které má své vlastní problémy s islámem a občas i hraniční spory s Čínou. Spojuje je společná nenávist k demokratickému Západu. Podobně jako v demokratických zemích se vytvářejí revoluční aliance LGBTQ s islámem, feminismem a Black Lives Matter, spojené společnou nenávistí ke kapitalismu a demokracii. Takže ta pentagonská konference a Thomas Piketty mají vlastně určitou ironickou logiku: Zavedeme-li si na Západě socialismus, nebudou naši nepřátelé mít co na nás nenávidět. Podle starého přísloví „když je nemůžeš porazit, tak se k nim přidej“.
