Sudetoněmecké povstání[pozn. 3] bylo povstání sudetských Němců v
září 1938,[16] zčásti živelné, zčásti organizované Henleinovou
fašistickou Sudetoněmeckou stranou (SdP),[17][18] a na ně navazující
násilí Němců proti Čechům v říjnu 1938. Událost je také označována
jako henleinovský puč (resp. pokus o puč).[19][20]
Rozkaz k zahájení demonstrací a provokací byl zaslán 10. září 1938 z
Norimberku všem okresním organizacím SdP. Následujícího dne se na mnoha
místech (například v Chebu, Liberci či Teplicích) střetli henleinovci s
policisty a četníky.[21] Večer 12. září, po skončení Hitlerova
rozhlasového projevu, v němž „Vůdce“ obvinil Československo z týrání
a utiskování německé menšiny, došlo k rozpoutání násilí vůči
Čechům, židům a německým antifašistům v celém pohraničí.[22]
Připravované ozbrojené povstání začalo ráno 13. září.[23] Poprvé byly
vedle zraněných hlášeny i oběti na životech, jichž bylo do večera 15.
září celkem 37.[24] K částečnému potlačení povstání došlo 14.
září v důsledku zavedení stanného práva, nasazení armády a posílení
Stráže obrany státu (SOS).[11][25] Nepokoje v pohraničí však stále
pokračovaly.[26]
Druhá fáze povstání začala 17. září,[27] kdy na nezdařený puč
navázaly aktivity tzv. Sudetoněmeckého Freikorpsu,[15] polovojenské
organizace sudetských Němců, jejímž úkolem bylo neustat v boji a
provádět další teroristické akce.[28] Podle prohlášení exilové vlády v
Londýně z roku 1944 se Československo nacházelo ve válečném stavu s
třetí říší od 17. září 1938, kdy byl Freikorps v Německu založen a
následně byl odtud podporován.[29] Po četných přestřelkách 20. a 21.
září povstání znovu naplno propuklo 22. září, kdy nepokoje zachvátily
další oblasti na Moravě a ve Slezsku.[15] Na německé straně se na
bojových, teroristických a sabotážních akcích podílela i zpravodajská
služba Abwehr a jednotky SA a SS.[30][31]
Československé orgány reagovaly vyhlášením ostrahy hranice.[32]
Mobilním oddílům posíleným o lehké tanky a obrněné automobily se
podařilo zjednat pořádek organizovanými výpady do předpolí například na
Chebsku, Frýdlantsku, Šluknovsku či Varnsdorfsku. Výsledkem byl útlum
povstaleckých aktivit a s vědomím toho, co Freikorps napáchal, také
dočasný útěk sudetských Němců za hranice.[33] Po vystupňování
Hitlerových požadavků následovala 23. září mobilizace, v jejímž
důsledku došlo ke stažení armádních jednotek na hlavní obranná
postavení a odvolání některých protipovstaleckých akcí.[34]
Uzavřením Mnichovské dohody povstání prakticky skončilo, ale k útokům
docházelo na některých místech i v říjnu, naposledy 31. října v
Moravské Chrastové. Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30
z 30. září 1938, přesto henleinovci i nadále napadali ustupující
Čechoslováky.[35] Například 1. října byl jednotkám Freikorpsu vydán
rozkaz „rudé a Čechy vyřídit na útěku.“[36] Ze strachu před Němci
uprchlo ze Sudet více než 200 tisíc lidí, převážně Čechů, ale i židů
a německých antifašistů.[37]
PODOBNOST PROPAGANDY TEHNEJDJŠÍHO FAŠISTICKÉHO NĚMECKA S DNEŠNÍ
PROPAGANDOU FAŠISTICKÉHO RUSKA DO OČÍ BIJÍCÍ, STEJNĚ JAKO ZÁMINKA
OCHRANY STEJNÝM JAZYKEM MLUVÍCÍCH LIDÍ K DOBÝVÁNÍ CIZÍCH UZEMÍ.
NEJVTIPNĚJŠÍ NA TOM VŠEM JE, ŽE PŘESNĚ TA STEJNÁ POKRYTECKÁ LŮZA
ANTAGONŮ, JARDIKŮ A JEHLANŮ, KTERÁ DLOUHODOBĚ STRAŠÍ PROLOMENÍM
BENEŠOVÝCH DEKRETŮ JE V TOMTO PŘÍPADĚ PLNĚ NA RUSKÉ STRANĚ 
ON TOTIŽ BOJ PROTI LIBERÁLNÍ DEMOKRACII JE TÉTO ŽUMPĚ SVATĚJŠÍ NEŽ
PRÁVO, PRAVDA, FAKTA, DEMOKRACIE NEBO STÁTNÍ HRANICE, PŘESTOŽE O VŠEM Z
OPOZICE RÁDI ONANUJÍ
1
