V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Jaká angličtina je původní angličtina - britská nebo americká? Budete prekvapeni.
Před časem jsem se ptal Američanů, proč mluví anglicky jinak. Nikdo z přítomných neznal odpověď. "Asi jsme tu anglictinu zkazili.", řekl nakonec jeden z nich. Za ta léta mi v uších zůstal jeden verš ze slavné americké básně. "..., a Američané jsou nejhorší ze všech, protože to říkají špatně." Začal jsem pátrat a zjistil jsem o co jde.
Když jsem dospěl, rozhodl jsem se, že se stanu učitelem angličtiny. Studoval jsem na katedře aplikované lingvistiky. Kromě metodiky, vedení třídy a fonologie jsme se důkladně seznámili i s americkou literaturou. Mluvili jsme o americké poezii. Byl tam jeden básník, kterého jsem měl a stále mám obzvlášť rád - Odgen Nash. Následující báseň mi vždycky připadala velmi vtipná.
Anglie očekává by Ogden Nash:
"Pozastavme se nad Angličany. Kteří, když se pozastaví nad sebou samými, jsou vzrušení a lechtiví, protože každý Angličan je přesvědčen o jedné věci, totiž o tom: že být Angličanem znamená patřit do toho nejexkluzivnějšího klubu, jaký existuje: Do klubu, do něhož nemohou ani aspirovat Francouzi, Němci, Italové a další, protože ani neumějí anglicky, a Američané jsou na tom nejhůř, protože mluví špatně*.
Báseň samozřejmě pokračuje, ale tady se chci zastavit. Na tuto báseň jsem si vzpomněl, když jsem psal svůj blog o Dni nezávislosti v USA. Napadla mě otázka, proč Američané mluví anglicky jinak. Nebyli snad prvními osadníky lidé z Anglie?
V roce 1776 mluvili patrioti (Američané) a rudokabátníci (Angličané) s přízvukem, který byl mnohem bližší současnému americkému přízvuku než královské angličtině.
Právě standardní britský přízvuk se za poslední dvě století drasticky změnil, zatímco typický americký přízvuk se změnil jen nepatrně.
Tradiční angličtina, ať už se jí mluvilo na britských ostrovech nebo v amerických koloniích, byla do značné míry "rhotická". Mluvčí mluvící rotickým jazykem vyslovují zvuk "R" ve slovech jako "hard" a "winter", zatímco mluvčí mluvící nerhotickým jazykem tento zvuk nevyslovují. Dnes je však nerhotická řeč běžná na většině území Británie. Většina současných Britů by vám například řekla, že to bylo "hahd wintuh".
Právě v době americké revoluce se nerotická řeč začala používat mezi vyššími vrstvami v jižní Anglii, v Londýně a jeho okolí. Podle Johna Algea v knize "The Cambridge History of the English Language" (Cambridge University Press, 2001) k tomuto posunu došlo proto, že lidé nízkého rodového postavení, kteří během průmyslové revoluce zbohatli, hledali způsob, jak se odlišit od ostatních prostých lidí; pěstovali prestižní nerotickou výslovnost, aby demonstrovali svůj nový status vyšší třídy.
"Londýnská výslovnost se stala výsadou nového druhu odborníků - ortoepů a učitelů výslovnosti. Ortoepové rozhodovali o správné výslovnosti, sestavovali výslovnostní slovníky a na soukromých a nákladných doučováních cvičili podnikavé občany v módní artikulaci," napsal Algeo.
Vznešený způsob řeči, který tito odborníci vytvořili, se postupně standardizoval - oficiálně se nazývá "přijatá výslovnost" (Received Pronunciation) - a rozšířil se po celé Británii. Obyvatelé severní Anglie, Skotska a Irska si však do značné míry zachovali svůj tradiční rhotický přízvuk.
Také většina amerických přízvuků zůstala až na výjimky rhotická: Newyorský a bostonský přízvuk se stal nerhotickým. Podle Algea byla tato města po revoluční válce "pod nejsilnějším vlivem britské elity".
(Z clanku publikovaneho Mezinarodnim vzdelavacim institutem (TEFL), v New Yorku, USA.)
