Jaká angličtina je původní angličtina - britská nebo americká?
Budete prekvapeni.
Před časem jsem se ptal Američanů, proč mluví anglicky jinak. Nikdo z
přítomných neznal odpověď. "Asi jsme tu anglictinu zkazili.", řekl nakonec
jeden z nich. Za ta léta mi v uších zůstal jeden verš ze slavné americké
básně. "..., a Američané jsou nejhorší ze všech, protože to říkají
špatně." Začal jsem pátrat a zjistil jsem o co jde.
Když jsem dospěl, rozhodl jsem se, že se stanu učitelem angličtiny.
Studoval jsem na katedře aplikované lingvistiky. Kromě metodiky, vedení
třídy a fonologie jsme se důkladně seznámili i s americkou literaturou.
Mluvili jsme o americké poezii. Byl tam jeden básník, kterého jsem měl a
stále mám obzvlášť rád - Odgen Nash. Následující báseň mi vždycky
připadala velmi vtipná.
Anglie očekává by Ogden Nash:
"Pozastavme se nad Angličany. Kteří, když se pozastaví nad sebou
samými, jsou vzrušení a lechtiví, protože každý Angličan je
přesvědčen o jedné věci, totiž o tom: že být Angličanem znamená
patřit do toho nejexkluzivnějšího klubu, jaký existuje: Do klubu, do
něhož nemohou ani aspirovat Francouzi, Němci, Italové a další, protože
ani neumějí anglicky, a Američané jsou na tom nejhůř, protože mluví
špatně*.
Báseň samozřejmě pokračuje, ale tady se chci zastavit. Na tuto báseň
jsem si vzpomněl, když jsem psal svůj blog o Dni nezávislosti v USA. Napadla
mě otázka, proč Američané mluví anglicky jinak. Nebyli snad prvními
osadníky lidé z Anglie?
V roce 1776 mluvili patrioti (Američané) a rudokabátníci (Angličané) s
přízvukem, který byl mnohem bližší současnému americkému přízvuku
než královské angličtině.
Právě standardní britský přízvuk se za poslední dvě století
drasticky změnil, zatímco typický americký přízvuk se změnil jen
nepatrně.
Tradiční angličtina, ať už se jí mluvilo na britských ostrovech nebo v
amerických koloniích, byla do značné míry "rhotická". Mluvčí mluvící
rotickým jazykem vyslovují zvuk "R" ve slovech jako "hard" a "winter",
zatímco mluvčí mluvící nerhotickým jazykem tento zvuk nevyslovují. Dnes
je však nerhotická řeč běžná na většině území Británie. Většina
současných Britů by vám například řekla, že to bylo "hahd wintuh".
Právě v době americké revoluce se nerotická řeč začala používat
mezi vyššími vrstvami v jižní Anglii, v Londýně a jeho okolí. Podle
Johna Algea v knize "The Cambridge History of the English Language" (Cambridge
University Press, 2001) k tomuto posunu došlo proto, že lidé nízkého
rodového postavení, kteří během průmyslové revoluce zbohatli, hledali
způsob, jak se odlišit od ostatních prostých lidí; pěstovali prestižní
nerotickou výslovnost, aby demonstrovali svůj nový status vyšší
třídy.
"Londýnská výslovnost se stala výsadou nového druhu odborníků -
ortoepů a učitelů výslovnosti. Ortoepové rozhodovali o správné
výslovnosti, sestavovali výslovnostní slovníky a na soukromých a
nákladných doučováních cvičili podnikavé občany v módní artikulaci,"
napsal Algeo.
Vznešený způsob řeči, který tito odborníci vytvořili, se postupně
standardizoval - oficiálně se nazývá "přijatá výslovnost" (Received
Pronunciation) - a rozšířil se po celé Británii. Obyvatelé severní
Anglie, Skotska a Irska si však do značné míry zachovali svůj tradiční
rhotický přízvuk.
Také většina amerických přízvuků zůstala až na výjimky rhotická:
Newyorský a bostonský přízvuk se stal nerhotickým. Podle Algea byla tato
města po revoluční válce "pod nejsilnějším vlivem britské elity".
(Z clanku publikovaneho Mezinarodnim vzdelavacim institutem (TEFL), v New
Yorku, USA.)
Amerika, američané, americké zvyky
to jsou jiste vse
spravne a kladne zpravy a hlavne svetoborne 
1
2)A nejlepsi
odpoved politika je otazka 
Asi Putin chtel
chranit ukrajince 
1
