Inzurekce a podněcování k násilí pro jednoho je svoboda projevu a
demokracie pro druhého. 
Inzurekce a podněcování k násilí pro jednoho je svoboda projevu a
demokracie pro druhého. 
Sejně tak jako osvobozenecké hnutí pro jednoho tak jako teroristé pro
druhé.

To je ukrajinská propaganda která se vyučuje na školách víš!
Je to dílo vohnutýho obloučka Valerie
Bebika, je z kmene přepisovačů historie které ty tak hájíš!

Protože se zdá, že tyto hypotézy jsou nedostatečné, žádná z nich neměla větší podporu. Co se týče samotného slova "Rus", jím byli z počátku nazýváni Varjazi, poté území Poljanů ve střední Ukrajině a časem i Kyjevská Rus. Pokud se však nepodařilo dosáhnout konkrétního závěru v otázce původu slova Rus, tak neexistuje ani obecný pozitivní konsensus na relativně širším problému – otázce vnějšího vlivu Skandinávců na faktory samostatné slovanské evoluce při zrodu a vývoji Kyjevské Rusi. Výsledkem dlouhotrvajícího sporu je málo nových faktických údajů, což nakonec vedlo k postupné nutnosti hledat kompromisní řešení.
V současnosti se tvrdí[kdo?], a tím se dosáhlo i shody, že Skandinávci měli poměrně velký vliv na společnost a kulturu východních Slovanů. Putujíce v nevelkých seskupeních podnikavých obchodníků, Varjagové si rychle osvojovali východoslovanské jazyky a zvyky. Protože jich však bylo málo, sotva mohli vážněji ovlivnit charakter života místního obyvatelstva. Těžko však popřít účast, ba dokonce vůdčí roli Varjagů v politickém životě Kyjevské Rusi, bera v úvahu, že všichni panovníci v Kyjevě až na Svjatoslava I. včetně jejich družiny – měli skandinávská jména. Varjagové hráli roli katalyzátoru politického rozvoje díky čemuž si podřídili Slovany a jejich politickou organizaci a byli pro ně hrozbou, která Slovany přinutila se samostatně lépe organizovat. Je však pravda, že zájmy východních Slovanů a Varjagů v mnoha případech korespondovaly (omezení vlivu Chazarů, obrana proti vpádům nomádských kmenů a zabezpečení a ochrana dněperské obchodní cesty do Byzantské říše.
Proto je obtížné tvrdit, že vznik Kyjeva a Kyjevské Rusi bylo zásluhou nějaké samostatné etnické skupiny; šlo spíše o výsledek složité slovansko-skandinávské spolupráce.[p 8]
Vzhledem k rozsahu osídlení se pravděpodobně jednalo o kmenové svazy nebo i teritoriální společenství s jistým politickým centrem. Nejpozději v polovině 8. století se v této oblasti objevili Normané. Jednak tzv. Varjagové - ozbrojení kupci, kteří pronikali po vodních plochách a tocích od Novgorodu do vzdálených zemí. A také švédští kolonisté, usazující se jižně od Finského zálivu. Podle „Pověsti vremennych let“ vládl v Novgorodu od roku 862 jistý varjag Rurik, legendární zakladatel původní ruské dynastie Rurikovců. Zejména jeho potomci rozšiřovali tributární závislost na další oblasti. Významným bylo ovládnutí Kyjeva na Dněpru, s jeho výhodnou polohou na obchodní cestě do Byzance. To bývá tradičně označováno jako založení starého ruského státu, Kyjevské Rusi.
Koncem 10. století byla Kyjevská Rus významným mocenským faktorem, i když snad nebyla státem v pravém slova smyslu. Neměla pevně vymezené hranice ani uspořádanou politickou strukturu závislou na ústřední panovnické moci. Například Novgorod žil vlastním politickým životem. Svým rozsahem patřila k největším evropským státům, byla však zřejmě jen sporadicky zalidněna. Významným bylo všeobecné přijetí křesťanství, ke kterému došlo roku 988 v době panování Vladimíra I. Tím se ruský stát stal součásti řecko-ortodoxního Východu. Stalo se to v době, kdy se výrazně prohlubovaly rozdíly a rozpory mezi latinským Západem a řeckým Východem v období církevního schizmatu. To výrazně ovlivnilo ruské dějiny, důsledky čehož lze dodnes pozorovat.
Vrcholného kulturního a hospodářského rozkvětu dosáhla země v době panování Jaroslava I. Moudrého, syna Vladimíra. Po jeho smrti se Kyjevská Rus postupně začala rozpadat na více méně samostatná knížectví. Zpočátku jich bylo dvanáct, ve 14. století existovalo dokonce 250 knížectví, v jejíchž čele stála většinou knížata z rodu Rurikovců. Negativním jevem byla především dost obvyklá řevnivost mezi spřízněnými knížaty, která nedokázala překonat své partikulární zájmy. Za symbolický konec kyjevského státu bývá považován rok 1169, kdy byl Kyjev vypálen a vydrancován vojskem vladimírsko-suzdalského knížectví. Právě v tomto knížectví v té době začíná vyrůstat nové osada Moskva, pozdější centrum nového státu – dnešního Ruska.
teprve až nějací badatelé zjistí a prokážou původ slepice, pak
dokážou odpovědět na ten dotaz...!!! 
A to jako proč?
Vejce přeci snášeli i dinosauři, to slepice ještě běhala tátovi
kohoutovi v kulkách