V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Vzhledem k rozsahu osídlení se pravděpodobně jednalo o kmenové svazy nebo i teritoriální společenství s jistým politickým centrem. Nejpozději v polovině 8. století se v této oblasti objevili Normané. Jednak tzv. Varjagové - ozbrojení kupci, kteří pronikali po vodních plochách a tocích od Novgorodu do vzdálených zemí. A také švédští kolonisté, usazující se jižně od Finského zálivu. Podle „Pověsti vremennych let“ vládl v Novgorodu od roku 862 jistý varjag Rurik, legendární zakladatel původní ruské dynastie Rurikovců. Zejména jeho potomci rozšiřovali tributární závislost na další oblasti. Významným bylo ovládnutí Kyjeva na Dněpru, s jeho výhodnou polohou na obchodní cestě do Byzance. To bývá tradičně označováno jako založení starého ruského státu, Kyjevské Rusi.
Koncem 10. století byla Kyjevská Rus významným mocenským faktorem, i když snad nebyla státem v pravém slova smyslu. Neměla pevně vymezené hranice ani uspořádanou politickou strukturu závislou na ústřední panovnické moci. Například Novgorod žil vlastním politickým životem. Svým rozsahem patřila k největším evropským státům, byla však zřejmě jen sporadicky zalidněna. Významným bylo všeobecné přijetí křesťanství, ke kterému došlo roku 988 v době panování Vladimíra I. Tím se ruský stát stal součásti řecko-ortodoxního Východu. Stalo se to v době, kdy se výrazně prohlubovaly rozdíly a rozpory mezi latinským Západem a řeckým Východem v období církevního schizmatu. To výrazně ovlivnilo ruské dějiny, důsledky čehož lze dodnes pozorovat.
Vrcholného kulturního a hospodářského rozkvětu dosáhla země v době panování Jaroslava I. Moudrého, syna Vladimíra. Po jeho smrti se Kyjevská Rus postupně začala rozpadat na více méně samostatná knížectví. Zpočátku jich bylo dvanáct, ve 14. století existovalo dokonce 250 knížectví, v jejíchž čele stála většinou knížata z rodu Rurikovců. Negativním jevem byla především dost obvyklá řevnivost mezi spřízněnými knížaty, která nedokázala překonat své partikulární zájmy. Za symbolický konec kyjevského státu bývá považován rok 1169, kdy byl Kyjev vypálen a vydrancován vojskem vladimírsko-suzdalského knížectví. Právě v tomto knížectví v té době začíná vyrůstat nové osada Moskva, pozdější centrum nového státu – dnešního Ruska.
